Být turista je nuda, já jsem cestovatel

Pro někoho je vrcholem dobrodružství zájezd autobusem do Chorvatska. Jaroslav Jára se ale vymyká měřítkům obyčejného turisty. Toto označení navíc nemá rád, prý se považuje spíše za cestovatele. Jeden rok stoupá na vrcholy evropských pohoří, další projíždí na kole Kubu, jindy se plaví po Dunaji. Jeho povolání ale na první pohled vůbec nenaznačuje, že žije takto nespoutaným životem. Pracuje totiž jako vedoucí útvaru elektrozařízení v brněnské teplárně, kde jeho úkoly podléhají přísným technickým a bezpečnostním normám.

Na kole, pěšky nebo po vodě, co je vám nejblíže?

Všechno bych to postavil na stejnou úroveň.  S manželkou říkáme, že nejsme ani vodáci, ani cyklisté nebo horolezci, ale cestovatelé. Pravidelně tyto aktivity střídáme a baví nás stejně. Jeden rok máme třeba turistický, kdy jsou naším cílem evropské vrcholy, jindy se zase plavíme po Dunaji. Na co právě máme chuť a síly.

Říkáte o sobě, že nejste turista, ale cestovatel. Co vás dělá cestovatelem?

Turista je člověk, který cestuje převážně organizovaně. Já jsem původem tramp, takže mám poněkud jiný přístup k požadavkům na složitost stezek či místa k přespání. Nikdy mi nevadilo ustlat si tam, kde by si většina lidí netroufla, v přírodě jsem jako doma. Hromadným ubytovnám a kempům se vyhýbám, výjimkou jsou občas vysokohorské chaty. Ale i při lezení po horách se s partou snažíme nosit si spaní s sebou. Čím jsme starší, tím nás samozřejmě bolí i víc nohy, takže příležitostně nepohrdneme nějakým tím odpočinkem na chatě. Turistické stezky mnohokrát prošlapané ale nejsou nic pro nás, my rádi objevujeme místa nová.

Chápu to dobře, že cestovní kanceláře a vy nejdete moc dohromady?

Přesně tak. Cestovky považuji za zloděje toho nejkrásnějšího na cestování. Tím mám na mysli tu moji vlastní přípravu a plány, to, že se těším na něco neznámého. Když bych jel s nějakou firmou trasou, kterou přede mnou absolvovaly už stovky lidí, to se můžu radši podívat na dokument v televizi. S cestovkou tedy v žádném případě.

Absolvoval jste výstup na vrchol Evropy Mont Blanc, byl i vaším vrcholem?

Prozatím ano, ale určitě bych se chtěl podívat ještě na Matterhorn. Ten sice není výš, co se nadmořské výšky týká, ale výstup na něj je obtížnější. Je tedy asi větší výzvou. Bohužel nemám na tuto cestu partnera, protože tady jde už o horolezectví, na které moje manželka není. Já jsem jako horolezec začínal, takže o tomto sportu něco vím, a hodil by se mi někdo stejně zkušený. Vysokohorská turistika s mojí ženou ano, horolezectví ale už ne.

Na kole jste projeli Kubu, můžete tento zážitek nějak přiblížit?

Na Kubu jsme se chtěli vždycky podívat a to se nám splnilo před šesti lety, to znamená ještě za Castra. V té době se tam moc nelétalo a s kolama už vůbec ne, takže jsme chtěli být průkopníci.  Manželka měla sice trochu strach, to hlavně kvůli přehnaným obavám na internetu, já jsem ale koupil letenky a na vánoční svátky jsme vyrazili. Původní plán byl projet ostrov od pobřeží k pobřeží, ale úplně jsme nevěděli do čeho jdeme, takže realita pak byla poněkud jiná. Přes známého se nám podařilo zajistit si v Havaně ubytování u jedné paní, která dříve studovala v Česku, a ta nám poskytla přespání a informace o tamních poměrech. Až od ní jsme se dozvěděli, že náš původní plán asi nevyjde a to především kvůli rodilým Kubáncům, kteří pro vás bez úplatku v jisté formě neudělají nic. Mají tam takový zvláštní a mylný dojem, že všichni Evropané jsou neuvěřitelně bohatí (směje se). Naše trasa vypadala tedy docela zvláštně, nakonec jsme ale zpátky do Havany za deset dní dorazili v pořádku. Všechno plánované jsme ale nestihli, takže bychom se tam rádi ještě vrátili a naši cestu dokončili.

Vaše profese vyžaduje technickou preciznost a vaše úkoly podléhají přísným normám. To je docela v kontrastu s vašimi volnočasovými aktivitami, nemyslíte?

No vidíte, to mě ani nenapadlo. Možná právě proto, že pracuji s výpočty celý den, hledám pak ve volném čase nějakou tu kompenzaci. Asi proto vyhledávám tu spontánnost ve svých cestách, které si sice předem plánuji, ale kde taky ve velké míře improvizuji. Nikdy jsem se nad tím ale takhle nepozastavil.

Jaké jsou vaše další zájmy, co vás baví nebo naplňuje?

Můj seznam koníčků a aktivit je hodně široký. V současné době dálkově studuji vysokou školu, takže to mi bere spoustu času. Jinak rád chodím na ryby, tam mám rád ten klid a pobyt v přírodě, občas se s partou ještě vracíme k trampingu. Taky nepohrdnu lyžováním, jak sjezdovým, tak běžkami. Vždycky jsem rád chodil do kina, teď mi ale docela vadí lidé, co křoupají popkorn (směje se), filmy ale můžu. Co se týče aktivit s manželkou, rádi chodíme do taneční školy a trénujeme nové kroky. Když je ale toho času více, tak se snažíme věnovat hlavně cestování.

Na jaké místo či výpravu byste se ještě rád vydal?

Jak už jsem zmínil, rád bych zdolal Matterhorn, nevím ale, jestli se mi podaří najít nějakého partnera na výpravu. Co se týká cest po vodě, už máme za sebou velkou část Dunaje a chtěli bychom ho dokončit až k ústí do moře. Bohužel na to v poslední době nezbývá vůbec čas. Také nás láká pořídit si nějakou menší loď na plachtění po moři. Trénink by začal na Mušově a pak by se vyrazilo do větších vod. Samozřejmě bychom s manželkou rádi dokončili poznávání Kuby, protože jsme zatím viděli jen její polovinu. Rádi se ale necháme i překvapit, kam nás zrovna napadne se vydat. Tyhle neplánované cesty bývají nejlepší.

Medailon

Bc. Jaroslav Jára pracuje jako vedoucí útvaru elektrozařízení v Teplárnách Brno, v současné době dálkově studuje elektrotechnickou fakultu. Už od mládí rád cestuje a věnuje se především vysokohorské turistice, za sebou má zdolání většiny nejvyšších hor zemí Evropy. Mimo to ho baví například cyklistika a vodáctví, má velké množství volnočasových aktivit. O svých cestách rád píše články, stejně tak jeho žena.

Ondřej Plevák