Brňané vítali jaro na bruslích. Nadšení jim nezkazilo ani nepříznivé počasí

Ani teplota osm stupňů nad nulou neodradila milovníky bruslí, kol a koloběžek od toho, aby vyjeli na svou tradiční první jízdu po Brně. Za doprovodu strážníků a sanitky se v sobotu na večer vydaly přivítat jaro.

Šetří to životní prostředí, peněženky a dodává kondičku. Ježdění na inline bruslích, kolech a koloběžkách se stává čím dál oblíbenější. Důkazem může být i fakt, že přestože je za okny pouhých osm stupňů nad nulou a z nebe padají žádané, leč nenáviděné studené poklady, najdou se tací, kteří popadnou brusle nebo koloběžku a jdou si zajet desetikilometrovou trasu po Brně.

Vítat jaro bych zvládla i zpoza svého pokoje s kávou v ruce a teplými ponožkami, ale místo toho jsem se vydala na dobrodružnou cestu s ostatními otužilci. Už stačí jen vytáhnout brusle, které spokojeně ležely šest let ladem a vyrazit. Trasa začíná na parkovišti u supermarketu Albert na Cejlu, odkud se jede přes Starou osadu až po Obřanský most. Před startem ještě stíháme poslední lok teplého čaje a vyrážíme.

První problém. Uvolnila se mi brusle a musím si ji zpravit. Přestože mi celá technická prohlídka trvá jen pár vteřin, konvoj už je v nedohlednu. Ve předu ti rychlí, za nimi ti dost rychlí, potom obstojně rychlé policejní auto a dvě motorky, sanitka, a nakonec stěží popadám dech a se slzami v očích se snažím někde vzadu já.

Strážníci na motorkách pochopili mé úsilí prodrat se dopředu a začali pokorně uhýbat na strany. Následně se přidalo i policejní auto, nakonec se mi přizpůsobuje i sanitka. Cítím se jako nejdůležitější článek konvoje. Alespoň do chvíle, než mě vrátil do reality muž v oranžové vestě. „Nasadili jste teda dost rychlé tempo,“ říkám mu sípavě v momentě, kdy se mi ho povedlo dohnat. „To víte, a to čekáme na vás,“ říká se smíchem muž ze sportovního klubu Black Ice Brno a odjíždí lehce, jako by se ani nesnažil.

Úspěšně se vyhýbám prvním dírám na silnici, prasklinám v chodníku a dlažebním kostkám u cesty. „Přidej, makej a přehoď si už konečně,“ volá muž na svého synka, který šlape na kole jako o život těsně vedle mě. Ten na oplátku jen něco zakňoural a nenechal se znepokojit. Naprosto mu rozumím. První zastávka se blíží.

V zdravém těle zdravý duch

Zastavuji s úspěšnou elegancí u krajnice a jsem vděčná, že na chvíli stojíme. „Oficiálně vás vítám na naší první zastávce, takto to bude nadále vypadat. Přestávky bývají normálně zhruba pět minut, abychom počkali na ostatní členy výpravy a pak pojedeme dál. Jelikož jste však zdatná skupina, můžeme už vyjet,“ ozývá se někde z předu skupiny. „Kdyby někdo neměl síly, na konci pojede sanitka a bude sbírat odpadlíky,“ dodává se smíchem organizátorka Dana Stáčarová. První hrozba zjištěna. Za žádnou cenu se nenechat dohnat sanitkou.

Skupina se dává znovu do pohybu. Nedokážu pochopit, co stojí za tím, že jejich zrychlení je z nuly na dvacet snad za pět sekund. Moje tedy rozhodně není. Míjíme křižovatky, na kterých v pozoru stojí strážníci s auty a umožňují nám hladký průjezd zastavením dopravy. Nervózní lidé v autech až tak nadšení nejsou, ale najdou se i tací, kteří nám oplácí úsměvy a mávají. „Hlavně se držte v pravém jízdním pruhu, protože v protisměru jezdí auta. Nechceme, aby došlo k neštěstí,“ hlásí žena v oranžové vestě a odklání skupinku dětí od tramvajových kolejí.

První překážky na trati

Po prvních dvou kilometrech to přichází. Zrádná kolej se připletla mladé slečně pod kola a ta přelítla přes řídítka a dopadla na rameno. Leží na zemi a nezvedá se. Skupina zastavila, čeká se na sanitku. Nevím, kdo je víc vyděšený, jestli ležící dívka nebo já. „Pokračujeme dál, nesmíme blokovat dopravu,“ komentuje situaci Stáčarová. Dívku do sanitky záchranáři nakládají i s kolem.

Konečně se zastavujeme na delší moment a slova se ujímají osoby, které mají dnešní zkoušku ohněm na svědomí. „Letos jedeme tuto trasu již po dvanácté. Cesta kolem Svitavy je moc krásná, přestože jsou to jen úseky, které na sebe navazují a nejsou zcela ideálně propojené. Poprvé se taky pojedeme podívat na Cacovický ostrov, kde postavili nový okruh pro bruslaře a cyklisty,“ vysvětluje trasu organizátor Radek Dojiva. Kdyby počasí přálo, mohl by se člověk i kochat.

Finálový dojezd

Jsme za polovinou trasy. Po cestě jsme potkali na dvacet policistů zastavujících dopravu, tři psy, dvě tramvaje a asi pět kolemjdoucích. Do cíle jsme dojeli s jednou ztrátou všichni. Vidím cílovou rovinku a oči mi září radostí. „Ukaž, zahřeju tě,“ říká otec svému malému synkovi a ruce mu tře ve dlaních. „Jsem rád, že jsem jel. Myslím si, že dopravní situace v Brně je neúnosná. Auta vytváří zbytečně velké množství smogu a lidé to musí dýchat. Na druhou stranu dopravní podnik nezvládá množství lidí, tramvaje jsou mnohdy přeplněné k prasknutí. Jezdit na bruslích, koloběžce nebo kole je ekologické a člověku to dělá dobře i zdravotně,“ říká účastník jízdy na bruslích Jakub Veselý.

Někteří už se pomalu loučí s přáteli a poslední slovo si bere organizátorka Střáčarová. „Děkujeme všem, kteří s námi šli přivítat jaro. Pokud budete chtít, přijďte na druhou jízdu, která bude v květnu.“ Organizátoři rozpouštějí setkání s přáním pěkného večera a co největším počtem dnů strávených na kolech, bruslích a koloběžkách.