Rohlík slouží spíš jako podklad pro dobrý sýr nebo chutnou šunku. I přes to stále existují delikatesní rohlíky, jejichž chuť vyžene z postele labužníky i v sobotu brzy ráno.
Autorka textu poctive snedla vsechny rohliky.Veronika Faltová
Brno a Východní Čechy – Na rozdíl od jiných druhů pečiva rohlík nemá to štěstí, že by patřil do skupiny potravin, které zákazník vhodí do košíku jen proto, aby si na něm samém pochutnal. Ačkoliv se rohlíky nikdy netěšily příliš velké gurmánské oblibě, ať už kvůli nižší kvalitě či objevu, že bílé pečivo není zdravé, neměly by se všechny házet do stejného pytle. Nelze totiž říci, že by cena a původ rohlíku korespondovaly s jeho kvalitou.
Zároveň je zajímavé, že ve velkém městě, jako je Brno, nabízejí pekárny i supermarkety většinou pouze jeden druh rohlíku, zatímco v malém městě může zákazník běžně vybírat alespoň ze tří druhů. Je logické, že v supermarketech ve stotisícových městech, kde lze předpokládat vysokou poptávku, nelze situaci řešit jinak, než prodejem strojového pečiva. Překvapením ale může být, že ani malá brněnská pekařství či maloobchody nenabízejí rohlíky dělané ručně a z kvalitnějšího těsta. Tím však obliba rohlíků klesá. „Nevidím důvod, proč bych měla jíst rohlíky. Když vidím tu hordu strojových výlisků v supermarketu, na kterou kdekdo prská, přejde mě chuť. Navíc obsahují jenom energii, zatímco celozrnné pečivo má i minerály a vlákninu,“ řekla studentka farmacie Zuzana Hynková.
Namátkou můžeme porovnat čtyři rohlíky z různých brněnských prodejen a dva druhy rohlíků z maloměstského pekařství. Jednoznačně nejlevnější rohlík lze koupit v Kauflandu v Brně. Za šedesát haléřů ale nelze očekávat kdovíjakou chuť. Jako by nestačilo, že je rohlík výrazně slaný a lepí se na patro, dokonce divně páchne. O něco mírnější slanou chuť má rohlík z brněnské Billy za korunu a padesát haléřů. Na rozdíl od toho z Kauflandu se nelepí, zase ale trochu klame vzhledem. Konzument brzy zjistí, že rohlík vypadá lépe, než chutná. Za stejnou cenu prodávají rohlíky v Brněnce. Rohlík z této prodejny výborně poslouží jako podklad pro chutnou přílohu. Jedlíka neruší slanost či lepivost, ale kdyby jej někdo zkoušel jíst bez sýru či šunky, bude mít pocit, že mu něco chybí. Poslední testovanou brněnskou prodejnou je pekárna Crocus. Dvě koruny za kus by odpovídaly tomu, že jde o malou pekárnu, od které se očekává vyšší kvalita. Tento rohlík ale skoro vůbec nepřipomíná rohlík. V porovnání s ostatními testovanými kousky svým vzhledem silně vybočuje a tváří se spíš jako nějaká bílá polobageta z rohlíkového strojového těsta. Neohromí ani svou unylou chutí.
Z pochůzky po brněnských pekařstvích by se zdálo, že rohlíky opravdu nemá cenu kupovat. Oponovat by mohl student, kterého dělí zhruba sto třicet kilometrů od brněnských „gumáků“ a rohlíků, které by se měly servírovat na pozlacených talířích. V Žamberku, malém městě v Orlických horách, se nechodí pro rohlíky, ale pro rohlíci. Avšak chybné skloňování zapříčiněné nářečím jako by bylo kouzelným slůvkem, které odemyká dveře do světa těch nejlahodnějších rohlíků.
Když omylem nedočkavý student nakousne rohlík ze žamberecké pekárny Nekoř ještě před namazáním, je jasné, že na sýr či marmeládu se už nedostane. Dokonalá křupavá chuť konzumentovi nedovolí se od poctivě upečeného zahnutého rohlíku odtrhnout. Za gurmánský zážitek zaplatí dvě koruny a padesát haléřů. Zdejší specialitou je ale rohlík z pekárny,
která sídlí v Rokytnici v Orlických horách. Stojí dvakrát tolik, co rohlík z Nekoře, a je také dvakrát tak dlouhý. Obří rohlík je hojně posypaný makem a solí, navzdory tomu výborně chutná i s marmeládou. I na něm však konzument najde chyby. Jak uvedl majitel prodejny Zdravá výživa, kde jsou rohlíky k dostání, musí si zájemci dost přivstat, protože se v sobotu odebírají jenom čtyři bedny onoho křupavého pečiva. Navíc neodolatelná chuť zapříčiní, že se jich nevědomky sní víc, než by bylo vhodné, což může ohrozit štíhlou linii.
Veronika Faltová
