Středeční večer na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně patřil vokální skupině Black Uganda Choir. Jakkoliv exotický se může zdát název, jedná se o místní.
Brněnská kapela nenavštívila Fakultu sociálních studií poprvé a snad ne také naposledy. Přestože začátek byl naplánovaný na půl osmou večer, Black Uganda Choir začal zpívat až po osmé. Pár diváků sice odešlo, ale ti, kteří o tomto souboru již někdy slyšeli, se nebáli počkat. V hodinovém vánočním koncertu klasických vánočních písní zaznělo pomálu, i tak ale navodil příjemnou a veselou atmosféru.
Diváky vánočního koncertu radostně vítá jeden ze členů souboru, Ivan Holas. „Dnes vás přišlo víc než nás, ale my se vás nebojíme!" dodává s humorem. Jedenáctičlenný soubor se po chvilce dává do zpěvu. Obecenstvo jako mávnutím kouzelného proutku utichá a zpěv narušuje jen cinkání mincí. To jak padají do plechové kasičky s nápisem „dobrovolné vstupné".
Při koncertu znějí písničky o lásce, radosti i o strašidlech. V jedné písni dokonce členové chóru sní, že si dají k Vánocům bílou myšku. To vše u publika vyvolává salvy smíchu a bouřlivý potlesk. Nejeden divák však koulí nevěřícně očima. Skupina Black Uganda Choir totiž ráda a často sahá do not a textů známých českých i světových písní. Nepřipraveného posluchače proto jejich občas lehce bláznivé texty překvapily.
Ze zpěváků se na diváky přenáší radost a dobrá nálada. Ta ze všech přímo sálá. Obecenstvo zvědavě přejíždí očima z jednoho sboristy na druhého. Je jich tolik. Na koho dřív kouknout? Na kapelníka s mandolínou? Na kytaristu? Na ženy s batikovanými šátky kolem krku? Nebo na zpěváka, který zrovna upustil všechny noty a s pokrčením ramen je nechává odpočívat na zemi?
V polovině koncertu přichází přestávka. „Ti, kteří chtějí utéct, teď mají nejlepší příležitost," glosuje vtipně Ivan Holas za přikyvování svých kolegů. Nadš
ení v očích diváků však dává znát, že nikdo zaječí úmysly po tak skvělém začátku nemá. Druhou polovinu programu zahajuje happening, k němuž si kytarista z publika vybírá několik stydlivých dobrovolníků, aby zahráli betlémské pastýře. Jeden nese Ježíškovi plyšového bernardýna, druhý zase kráčí s plastovým dinosaurem. Takový výjev rozesmává nejen ostatní pastýře, ale i obecenstvo.
Konec se přiblížil až příliš rychle. Diváci však stále nemají dost. Dvakrát si vokální kapelu Black Uganda Choir potleskem přivolávají zpět, aby přidali ještě poslední písničku, než se v tomto předvánočním čase vydají do svých domovů.
Radka Šťávová
