Dechovka? Um-ca-ca, um-ca-ca, nebo
třeba Škoda lásky? Soubor dechových nástrojů
nemusí vždycky přehrávat polku a valčík a být
zábavou pro důchodce. Ve východočeské Polici
nad Metují vědí, jak na to.
Tradiční dechovka má v Česku dlouhou tradici. Většina lidí si pod tímto pojmem představí soubory krojovaných nebo uniformovaných hudebníků hrajících pěkně od podlahy písně v rytmech oblíbených českých tanců. Existuje však i moderní dechová hudba, která mladé lidi rozhodně nemusí nudit.
Velký dechový orchestr Základní umělecké školy v Polici nad Metují, zkráceně Big Band - to je soubor mladých lidí, které kočíruje ředitel polické ZUŠ Lubor Bořek. Náročnou práci ředitele a zároveň dirigenta orchestru zvládá už osm let. „Soubor jsme založili na podzim 2001. Důvod byl prostý, ve škole jsme potřebovali orchestr, ve kterém by naši žáci mohli hrát,“ vysvětlil Bořek.
V souboru v současné době působí přes čtyřicet lidí. Kromě obvyklých dřevěných a žesťových dechových nástrojů se skládá z nebývale bohaté bicí sekce a basové a elektrické kytary. Jak říkají samotní členové, přesné číslo členů je nestanovitelné. Někteří se zdrží jen krátce, jiní roky. Spousta z nich se příležitostně vrací na zkoušky či koncerty.
Radka Švorčíková patří mezi původní členy souboru. „Pan ředitel mě tenkrát požádal, abych v pátek přišla. Postavil mě k velkému bubnu a řekl, ať na něj zkusím hrát. V bicí sekci jsem už zůstala,“ zavzpomínala Švorčíková na první zkoušku Big Bandu. Začínala v něm jako třináctiletá, dnes je jí jednadvacet. Jak sama řekla, odcházet se jí zatím nechce. „Už jsem si na to prostě zvykla,“ zdůvodnila svou volbu stručně.
Drobnému Lukáši Kubečkovi je jedenáct let. Hraje na tubu a za obrovským nástrojem mu většinou vykukují jen oči. Sám si už nepamatuje, kdy přesně se do orchestru zapojil, ale dobu svého působení odhaduje na tři roky. „Nikdo mi nedává najevo, že jsem mladší, nebo oni starší. Je mi tady dobře a baví mě to,“ usmíval se blonďatý chlapec.
Jedním z důvodů, proč je orchestr pro mladé lidi tolik atraktivní, je bezesporu repertoár. Dirigent Bořek vybírá známé filmové a muzikálové melodie, předělávky rockových hitů či moderní skladby pro dechové orchestry. Sám hudbu pro svůj soubor aranžuje a přiznává, že mu tato práce zabírá desítky hodin. „Skladba se musí rozepsat pro všechny nástroje, každý hráč má vlastní noty,“ vysvětlil postup. V repertoáru polického Big Bandu jsou například filmové melodie z Pirátů z Karibiku, Posledního Mohykána, Indiana Jonese, Hvězdných válek a Tenkrát na západě, nebo i předělávky rockových hitů Final Countdown od Europe a Smoke on the Water od Deep Purple.
Big Band několikrát do roka koncertuje, vystupoval i v zahraničí, například v Polsku, Německu nebo Itálii. Lubor Bořek se se svými svěřenci dvakrát zúčastnil celostátní soutěže dechových orchestrů, kde se umístili na druhém a čtvrtém místě. Na jaře se znovu chystají zaútočit na první příčky. Za největší úspěch však dirigent nepovažuje ocenění. „Jsem rád, že to všechno funguje. Někdy to není lehké, lidi přichází a odchází, časově je to náročné. Ale zatím se nám daří,“ uzavřel s úsměvem.
Lucie Vyčichlová
Smoke on the Water od Deep Purple v podání Big Band Police nad Metují
