Bez proudu ani kuře nehrabe

Dřív jsem si myslela, že lidstvo doslova dojede na nedostatek ropy. To jsem ještě nevěděla, co se stane, když vás na jeden den odstřihnou od elektrického proudu.

„Sakra! Sakra! Sakra!“ (Samozřejmě v původním znění to byla horší slova, takzvaně nepublikovatelná.) To byla moje reakce na zjištění, že nejde proud. „Ježíši Kriste!“ To byla pro změnu reakce na fakt, že proud nebude ani do pozdního odpoledne.

Je osm hodin ráno. Čeká mě práce do školy a začal předem hlášený výpadek elektrického proudu, který jsem jaksi předem nezaznamenala. Beru to z počátku statečně. Sice si nepustím ranní rádio, ani si k snídani neohřeji mléko v mikrovlnné troubě, ale svět se přece nezboří. Jak naivní! Začínám den tedy tím, že zaopatřuji ledničku, než se mrazák dočista rozpustí. Už mi z toho ticha bez televize a rádia trošku cuká u oka, ale škodolibě se musím zasmát, když z okna vidím souseda, který se nemůže dostat domů přes elektrickou branku, kterou si před časem tak hrdě pořizoval.

Při cestě domem si pak v chodbě bez oken instinktivně rozsvěcuji, abych si s každým klapnutím vypínače bez reakce uvědomila, jak bezmocná v této situaci jsem. Můj původní protestní plán: naložit se do vany s teplou vodou a přečkat to bezproudí, taky padl. Jak jsem zjistila, máme sice plynový kotel na ohřev vody, ale aby fungoval, i on jaksi potřebuje proud. Musím odtud pryč, není zbytí. Mám totiž ještě ke všemu odevzdávat práce do školy, což se v současnosti dělá jen a pouze přes internet, takže mě čeká cesta do dvacet čtyři kilometrů vzdáleného města, kde se šance na funkční zásuvku zvyšují.

Migrace do města byla spásou. Dorazila jsem jen tak tak. Mobil mi už signalizuje blikající baterii. Klekám si s nabíječkou k zásuvce v počítačové učebně pomalu jako k oltáři. Ó všemocný elektrický proude. Jak nevyzpytatelné jsou cesty obvodů.
 

Radana Kolčavová