Asfalt, míček, hokejka

Říká se, že hokejbal je sportem budoucnosti. A Jan Bílý? To je budoucnost hokejbalu. Přinášíme rozhovor s devatenáctiletým talentem z Pardubic, jedním z klíčových hráčů extraligového týmu Hradce Králové.

Hokejbalistovi Honzovi Bílému je devatenáct let a v současnosti hraje za Piráty z Hradce Králové. Mezi cizími lidmi není moc výrazný, drží se spíše stranou. Extrovert se z něj stává mezi kamarády a na hřišti. V minulé hokejbalistické sezóně dostal angažmá v extralize mužů, stabilně hrál v play-off.

Honzo mohl bys okomentovat video v úvodu?

To je dva roky stará nahrávka. Zrovna se jezdily nájezdy s Plzní. Hrál jsem ještě za dorost v Pardubicích. Je to moje oblíbená finta. Pěstuji si ji už od žáčků a musím říct, že se na ni gólmani stále nachytávají.

Jsi schopný říct, kolik času věnuješ během roku hokejbalu?

V týdnu dva, maximálně tři dny. To kvůli škole. Dojíždím totiž denně do Chrudimi. Co se týče víkendů, tak ty jsem za poslední tři roky strávil na hřišti pravidelně skoro celé.

Vzpomeneš si kdy a za jakých okolností jsi s hokejbalem začínal?

Když jsem přišel na trénink poprvé, trenér mi řekl, že na to nemám. Asi o rok později mě kamarád upozornil na nábor do hokejbalu. Tak jsem to zkusil znovu a od té doby hraju.

Jak dlouho bys chtěl mezi mantinely vydržet?

Uvidíme. Nevím, co bude po střední škole, nevím, co bude za rok, dva, tři… Hodně důležité jako u každého sportu samozřejmě je, aby mi vydrželo zdraví. Momentálně však končit rozhodně nehodlám.

Nasbíral jsi už řadu kolektivních i individuálních ocenění. Co ale považuješ za svůj vůbec největší sportovní úspěch?

Myslím, že celá minulá sezóna byla z mého pohledu úspěšná. Dostal jsem angažmá v extralize mužů, hrál jsem dokonce stabilně i v play-off. Od reprezentačních trenérů jsem dostal možnost zahrát si i na mistrovství světa hráčů do dvaceti let, kde jsme prohráli až ve finále, což je skvělý výsledek. Mimo to považujiu za nejlepší výsledek určitě vítězství na Evropském poháru, rovněž v dresu Hradce Králové.

A co považuješ za největší úspěch, kterého se v tomhle sportu vůbec dosáhnout dá?

Těch nejvyšších met je asi víc. Pro mě osobně by asi momentálně nejvíc znamenalo vyhrát českou extraligu. Tím vůbec nejvyšším stupínkem je samozřejmě mistrovství světa mužů.

Jak bys charakterizoval sám sebe jako hráče?

Myslím, že mojí největší předností na hřišti je technika, snad i přehled. Vždy mi naopak trochu chyběla rychlost, ale musím říct, že v průběhu posledních dvou let jsem právě na tom docela zapracoval.

Kdo jsou podle tebe tři největší hráči v současném hokejbale?

Pro mě je nejlepším hráčem v zemi už několik let můj spoluhráč Petr Novák. Nejvíce na něm obdivuji jeho přístup k tréninkům i zápasům. Když ho člověk vidí dřít, hned ho to povzbudí a motivuje v jeho snahách. Druhým je pro mě asi Libor Topolánek z Kladna, číslo tři bych dal opět mému spoluhráči z Hradce Králové, Janu Bacovskému. Oba dva už několik let ukazují, jakými jsou pro své týmy tahouny.

Jak vnímáš rivalitu Pardubic a Hradce teď, když mají extraligu i v městě perníku? Jsi de facto odchovancem pardubického hokejbalu, dokonce stále i kmenovým hráčem Pardubic.

Největší rivalita mezi kluby byla hlavně v období, kdy opustil Hradec Králové reprezentační kouč Jiří Mašík a ujal se právě Pardubic. V té době to mezi kluby hodně vřelo.

Ty a reprezentant Pavel Kubeš jste kmenovými hráči Pardubic. Tahanice o vaše hostování v Hradci musely také ve vzájemných rozporech obou klubů sehrát svou roli...

Po sezóně odehrané v Hradci jsme tu chtěli s Pavlem strávit ještě další rok. Jednak z toho důvodu, že jsme se s týmem sehráli, jednak i proto, že Hradec má, alespoň pro letošek, vyšší cíle, než je tomu u nováčka z Pardubic. Ano, i dohady o přestupech či hráčských hostováních mezi těmito kluby přikládaly pod kotlem vzájemných taškařic. Ale postupem času to vše docela utichlo. Každopádně s blížícím se derby rivalita opět poroste.

Setkáváš se s negativními reakcemi lidí, kteří se pohybují okolo pardubického klubu? Vyčítají ti, že jsi Pardubice v premiérové sezóně v extralize nepodpořil?

S negativními reakcemi jsem se zatím nesetkal osobně, spíše jen z doslechu. A to mě asi mrzí nejvíc. Když má někdo něco na srdci, měl by mi to říct z očí do očí. Tak bych se alespoň mohl obhájit, mohl bych dotyčným říci důvody svého odchodu a třeba by i změnili názor. Myslím, že po osmi letech v dresu s půl-koněm na prsou bych si zasloužil i trochu více porozumění ze strany pardubického vedení, ale s tím bohužel nic nenadělám.

A co tví bývalí spoluhráči? Zavrhli tě, nebo stojí za tebou?

Od samotných hráčů je to spíše takové to zdravé rýpání, to ke sportu patří jako jeho koření. O to víc se těším na derby.

Jaké cíle máš pro letošní sezónu jako hráč?

Osobní cíle pro letošek nemám. Snad jediný. Co nejvíce pomoci Hradci Králové a splatit jim jejich důvěru ve mně, poděkovat jim svými výkony za to, že mi dali šanci. Do Hradce jsem šel s hlavním cílem a sice vyhrát titul vítěze extraligy. Máme silný tým a mezi naše mety patří pochopitelně i obhajoba Českého poháru a Eurocupu.

Říkáš to dost sebejistě.

Možná to zní dost troufale, ale ten tým, který letos v Hradci je, si ani jiné cíle dávat nemůže.

Kdybys měl charakterizovat hokejbal třemi slovy, který by to byly?

Asfalt, míček, hokejka.

Petr Bittner

Více rozhovorů se zajímavými lidmi a další články naleznete na www.munimedia.cz.