Arnošt Lustig: Pokládám se za klauna

Známý český spisovatel ve středu svým fanouškům v Brně prozradil, jaké měl v životě štěstí, i jaký byl jeho první milostný zážitek.

Brno – Fanoušci a čtenáři Arnošta Lustiga měli možnost setkat se s tímto světoznámým spisovatelem ve středu večer v brněnském jazzovém baru U kouřícího králíka. Lustiga divákům představila ředitelka Centra Franze Kafky Markéta Mališová. Kromě obecně známých údajů také prozradila, že Lustig má rád patky z chleba a krásné ženy. Kolem žen, vztahů, sexu a také veselých zážitků ze života spisovatele se pak točil celý večer. Barem  zněl nesčetněkrát smích publika, protože Lustig často vyprávěl anekdoty. „Tak to stojí v Talmudu, že musím začít anekdotou, aby se uvolnila atmosféra,“ vysvětloval Lustig. Ve vtipech se trefoval do židů i křesťanů, politiků, zvířat i koncentračních táborů. Nečekaně další hvězdou večera se stal pes, který po baru pobíhal a který spisovateli připomínal, že na oběd měl pečenou kachnu u Vietnamců.

Lustig také zavzpomínal na svoje časté pobyty v zahraničí i na svou učitelskou dráhu na jedné americké univerzitě. „Nerozumíme mu ani slovo, ale nikdo nám ještě nevysvětlil literaturu a film tak, jako on,“ popisoval autor, co o něm říkali studenti. „Zacházejí se mnou jako s Jiráskem. Když jsem se vrátil z Ameriky, tak se mnou zacházeli jako s mrtvým a divili se, že ještě žiju. Tak jsem jim řekl: to víte, že žiju, copak kvůli vám umřu?,“ vyprávěl Lustig o návratu do vlasti.

Celý večer byl založený na vzájemném propojení spisovatele s publikem. Diváci dostali možnost ptát se téměř na cokoliv. „Ptejte se mě na všechno, co vás zajímá ohledně sexu,“ vyzval přímo Lustig. Dostalo se tak i na téma prvního sexuálního zážitku a na veselé historky s dámami lehčích mravů. „Já mám kurvy moc rád. Kdybych se narodil jako ženská, byl bych určitě kurva. A líbilo by se mi to,“ vyprávěl Lustig ke konci večera. Na otázku, jaké je jeho životní krédo, pak odpověděl: „Neber se vážně a všechno ti projde. Já sám se pokládám za klauna.“

Ačkoli šlo o autorské čtení, během celého večera zazněl jediný úryvek, a to z knihy Kamarádi. Publiku to ale zřejmě nevadilo, celý večer napjatě poslouchalo. A kdo si včas nezarezervoval v baru stůl, musel tříhodinové vystoupení absolvovat ve stoje. I přesto diváci nešetřili chválou. „Je to frajer,“ řekl o Lustigovi jeden z návštěvníků jazz baru. „Původně jsem chtěla jet domů vlakem v deset, ale hned jsem si to rozmyslela,“ komentovala pak celý večer divačka Tereza Bejčková.

V přestávce pak spisovatel podepisoval knihu Láska tělo, kterou bylo možné koupit přímo na místě. Kniha ale byla rychle rozprodaná a na mnohé se nedostalo.

„Měl jsem v životě prostě štěstí,“ ukončil celý večer Lustig.

Arnošt Lustig se narodil 21. prosince 1926 v židovské rodině. V roce 1941 byl kvůli svému původu vyloučen ze školy a nestihl se tak vyučit krejčím. V listopadu roku 1942 byl poslán do Terezína a v průběhu války také do koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 uprchl z transportu smrti z Buchenwaldu do Terezína a do konce války se ukrýval v Praze. Během holocaustu přišel téměř o celou rodinu. Tyto zážitky se pak odrážejí v jeho díle. Mezi jeho nejznámější knihy patří Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Démanty noci a Dita Saxová. Lustig byl za své dílo nominován na mezinárodní Man Brookerovu cenu.

Martina Učňová