100°C a The Prostitutes na Flédě: kytary vystřídal robot

Elektronické prvky mohou v indie rockové hudbě dobře fungovat i naživo. Ukázal to dvojkoncert skupin 100°C a The Prostitutes minulý týden na Flédě. Kytarové vystoupení završila taneční párty DJ Ibeho.

100°C Fledu prijemne prekvapili.Foto: Roman Hrebecký

Brno - Dvě nepříliš známé české kapely nehrající mainstreamovou hudbu se předvedly minulý týden v Brně. 100°C i The Prostitutes s hudbou experimentují a nebojí se jít za hranice české tradice. Dvojkoncert na Flédě ukázal, že i u nás se začíná dít to, co je ve světě běžné.

Stupně předvedli jedno ze svých nejlepších vystoupení a konečně se jim doopravdy podařilo ovládnout Flédu. Frontman Joshua předvedl naprosto čistý projev a bezchybně intonoval. A s tím, jak se do sebe hladce slévaly zvuky všech nástrojů, Stupně vytvářeli iluzi dokonalé studiové nahrávky. Že se skutečně jedná o precizní živé vystoupení, poznal člověk teprve ve chvíli, když došel až do hlavního sálu. Stupně ale přitom ukázali i dostatek energie a hlavně Joshuovo sršící charisma. Kromě věcí z aktuální desky Brant Rock nebo povedeného vlastního remixu zaznělo i mnoho starších písniček. Elektronické samply, žestě i vliv reggae působily velmi přirozeně a zábavně. I když většina lidí přišla na Flédu kvůli The Prostitutes, Stupně velmi příjemně překvapili.

The Prostitutes v Brně poprvé představili své druhé album Hometown Zombies. Deska zaměřená proti čecháčkovství a maloměšťáctví zní velmi světově. K tomu sice hodně přispívá zpěvák Adrian Bell z Británie, ale pro světový zvuk je stěžejní především jejich styl, o kterém psala i prestižní anglická média. Melancholii vyvažuje správně dávkovaná energie, tvrdší kytary neupozaďují inteligentní texty. Prostituti, jak jim fandové říkají, mají velmi vyzrálý projev a přestože členové nejsou nejmladší, nebojí se zapojit i samply zvuků starých počítačů. Všichni v sále byli tedy zvědaví, jací budou naživo.

Koncert stejně jako deska začal songem Hometown Zombie, jehož text je proti zápecnictví a který díky silným partům bicích připomíná jakési „vykopávání“ do světa. S několika staršími věcmi a singlem Leave It Like It Is pak nakopl lidi pod pódiem a všichni začali hodně skákat a pařit. Naživo totiž zafungovalo přesně to, co určuje i zvuk na desce. Melancholie s vyváženou energií, inteligentní sdělení a přitom ohlušující kytary, pogo a párty. A „kotel“ je snad tím nejlepším znakem úspěchu. Proto byl rozvášněný dav trochu překvapen, když se Prostituti začali z ničeho nic loučit a odešli z pódia. Ze tmy se ale vynořilo cosi modrého a začala

znít čistě elektronická Unfaithful Sinclair – na pódiu začal tančit robot WD 40! Kotel se se smíchem dal na chvíli také do tance. Koncert pak ale pokračoval v zaběhnutém rytmu. Řízné kytary, osmibitové zvuky prehistorických počítačů a přesné bicí daly vyniknout starším i novým písním. Kytary 8bit nezastřely, spíš naopak zvýraznily jeho syntetickou krásu. Navíc působivý a čistý projev Adriana Bella dostal nejen fanynky v první řadě. Zvlášť, když jen za doprovodu tamburíny sám zazpíval smutnou Elephant. Konec byl také strhující – Space Oddity 2009 o Majoru Tomovi, při níž se začnete těšit, až tuhle skupinu uslyšíte příště.

Afterparty u barové stage jen prokázala propojování kytarové a taneční scény. Ibe hrál aktuální remixy i známé elektro-indie vály a ve tři ráno to vůbec nevypadalo, že by párty měla skončit.

100°C

mariánskolázeňská skupina, která se od hardcoreových kořenů posunuje dál díky vlivu elektroniky, drum´n´bassu a reggae

vznikli v roce 1996, členové jsou Joshua, Indian Mojjo, Laury, Špalda, Fíďa a DJ At Work

2003 – vítězství v soutěži Coca Cola Popstar a debutová deska Evergreen

2005 – na druhém albu Collage se výrazně projevuje inspirace odlišnými žánry

2008 – třetí deska Brant Rock, video k singlu Cream klipem roku

The Prostitutes

pražská indie post-punková skupina ve složení Martin Destroyer, Adrian Bell, Luk Santiago, Stevie LFO, Šmity a teď už i WD 40

2004 – skupina The Radios, kde se schází Martin, Luk a Stevie, ale projekt nevydrží

2005 – vznikají The Prostitutes příchodem Adriana Bella z Newcastlu a Marka Dziuby

2006 – vychází ceněný debut Get Me Out Of Here a skupina se prosazuje na koncertech a festivalech

2009 – druhá deska Hometown Zombies

Rozhovor s bubeníkem The Prostitutes Lukem Santiagem

Nová deska už je pár dní na světě. Jaké na ni zatím máte ohlasy?

Většinou pozitivní. Lidi říkají, že jsme je po tom dlouhým čekání nezklamali a to nás těší. Ale taky se najdou lidi, kteří to nemůžou vydejchat. Ti ale mají spíš problém s námi jako s kapelou, myslím, že s deskou ne.

Myslíte, že k tomu může přispívat i to, že jste desku docela netradičně distribuovali společně s časopisem Filter?

To byl kámen úrazu pro mnohé. Říkají, že je to srabárna, ale já si myslím, že pro kapelu, která v minulých letech skoro nic nevydělávala, není srabárna udělat desku podle svýho nejlepšího svědomí a půjčit si na ni. Filter nám ji pomohl dostat k lidem.

Předpokládám, že se teď budete soustředit hlavně na koncerty – ostatně ve čtvrtek 19. března jste pokřtili Hometown Zombies v Roxy a jedete na turné...

To je to jediný, co kapela může dneska dělat. My jsme vlastně i začali hrát s cílem dělat dobrý koncerty a bavit tak lidi. Až pak jsme začali řešit nahrávky. V Roxy s námi poprvé hrál náš nový člen - robot WD 40, on totiž napsal a zahrál jednu písničku na desce.

"Bez peněz můžeme na slušný úrovni jen myslet"

Robot? Jak se stane, že se do skupiny dostane robot? To jste se seznámili někde na akci, u kamarádů nebo snad přes internet?

Potkali jsme ho na ulici, jak vyháněl lidi z parkovací zóny, když neměli kartu a přišlo nám vtipný se s ním domluvit na spolupráci a on zavrtěl elektronkama jako že jo. (směje se) Nikdy jsme netíhli k hraní koncertů s počítačem, ale on bude mít sólo, celé Roxy bude jen jeho.

To jste měli štěstí, že jste narazili zrovna na robota s hudebním sluchem. Jak vůbec vnímáte současné prolínání kytarové a taneční scény a elektro-indie trendy?

To jo, naštěstí je hudební sluch jen otázka pár čipů, nebo z čeho ten jeho mozek je. Přijde nám to samozřejmé. Není to ani nic nového – to nové je, jak je to celé zaranžované, někdy z toho vyjdou zajímavé věci. Ono to slovo „indie“ už podle mě prodělalo velký posun. Nezávislí už moc nejsme, ale jediné, co můžeme dělat bez peněz na celkem slušné úrovni, je myslet a pracovat s vlastním mozkem. Jsme závislí na financích, bez nich by tahle deska nemohla vzniknout.

Myslíte, že vám koncerty a merchandise finance vrátí, když deska vyšla u Filteru? Dnešní generace stejně radši půjde na koncert než do obchodu pro desku...

Nedávno jsem byl v jednom velkým kamenným obchodě a viděl jsem tam jenom samý zombíky. Ale fakt, většina těch lidí se evidentně zastavila někdy před patnácti lety. Bylo to vidět i na tom, co si odnášeli k pokladnám, prostě smutnej pohled...(směje se) Jako každá kapela máme i my značné pravidelné výdaje na běžný chod, ale doufáme, že nám na konci roku zbude něco na umoření dluhů.

"Lidi by se měli brát míň vážně"

Nová deska přináší i trochu novou image, podle mě veselejší a hravější. Kdo třeba navrhoval ty barevné nálepky?

(přemýšlí) Vlastně ani nevím, kdo je ve finále dělal. Řekl bych ale, že to má na svědomí můj brácha, Martin Destroyer.

Na nálepkách je často spojení „The Prostitutes Lubricate Music“ – co si pod tím má neznalý posluchač představit?

Rád jezdím na kole a vždycky jsem doma měl silikonovej olej WD 40.

I když hrajete kytarovější hudbu, chodí se třeba někdo z vás bavit na různé taneční párty?

To je v průřezu kapely různý, ale třeba já osobně mám taneční hudbu rád, ovšem jen některou.Dost jsem se hudebně v taneční oblasti zasekl, ale miluju třeba Underworld. Několikrát jsme taky sdíleli celý večer s The Fakes, jejich taneční sety nás baví.

"Nahrávali jsme zvuk hadice od vysavače"

Druhá deska se mně osobně líbí víc než první. V čem vy vidíte největší vývoj nebo posun?

Hodně písniček přišlo v původní verzi od Adriana, pracovali jsme s Dušanem Neuwerthem a nejspíš jsme se opět posunuli někam jinam v tom, co a jak chceme hrát. První deska vznikala stylem punkových kapel sedmdesátých let v UK, každou písničku jsme hráli všichni dohromady maximálně tak na tři pokusy a z nich se pak vybíral ten nejmíň blbej. (usmívá se) U Hometown Zombies to bylo jiné.

Jak se vám s Dušanem Neuwerthem spolupracovalo?

Jeden den se něco nahrálo a druhý den ráno přišel Dušan s tím, že co bychom říkali, kdyby to bylo úplně jinak a pustil nám svůj návrh. Tak se šlo nahrávat znova a tímto způsobem to šlo celé dokola, až byly všechny nástroje nahrané. Dobré ale bylo, že na nás vůbec netlačil, konečné rozhodnutí bylo většinou na nás. Dušan na tom vytvořil hromadu práce a uměl vytvořit skvělou tvůrčí atmosféru. Třeba jsme natáčeli zvuk hadice od vysavače nebo jsme prapodivně stavěli aparáty a mikrofony různě po studiu, aby výsledný zvuk měl prostor.

Výsledkem je pestrá deska. Jak například vznikla smutná písnička Elephant o slonovi v džungli? Od ostatních se liší asi nejvíc...

Už někdy před dvěma lety ji Adrian nahrál na mikrofon počítače u sebe doma v obýváku a právě tady je ta hadice. (směje se) Tematicky ale Elephant zapadá do konceptu, o čem celá deska je.

"Těším se na lidi v kotli"

Jako singl jste vybrali Leave It Like It Is. Proč právě tuhle?

Singl by měl chytit, jinak nemá cenu ho vydávat, snad se nám to povedlo. Když jsme někdy loni v dubnu seděli v hospodě na první schůzce s Dušanem, dali jsme mu CD, kde bylo něco přes třicet různě rozdělaných písniček a nápadů. My jsme měli vybráno čtrnáct věcí, které jsme chtěli na desku, ale on je neznal. Vzal si to CD domů a později na druhé schůzce přinesl svoje favority a až na jednu výjimku to byly ty stejné skladby, jako jsme si vybrali my. A právě i v tom singlu jsme se shodli.

A jak vznikal klip k singlu? Kdo přišel s nápadem seskládaných fotosnímků, kde se natáčelo...

S klipem přišli Martin Přikryl a Michal Nohejl, tedy režisérské duo Mods. Všechny nafocené záběry pak s Davidem Zamoranem dávali dohromady a animovali. Točilo se to v Polsku a Německu u Baltu v šílené zimě a dešti.

A jak se těšíte na turné a na lidi v kotli?

To je to nejlepší! Těšíme! (usmívá se) To tě hrozně nakopne, když vidíš, jak se lidi bavěj...

Michael Kalábek

Leave It Like It Is from The Prostitutes on Vimeo.