Hamižnost postihla i politiky hnutí ANO, ne každý je proti nenažranosti imunní

Je možné, že univerzálním funkcionářům křivdím a byli touto negativní vlastností postiženi již dávno před vstupem do politiky, jen se to široká veřejnost nemohla dříve dozvědět.

Kumulace funkcí je jedním z nejodpornějších projevů minulé a bohužel i současné politiky. Pro lakotného člověka je těžké odolat tomuto pokušení a ani v nejmenším nereaguje na morální apely voličů, protože hranice jeho morálky, má-li vůbec jakou, je na úplně jiné úrovni, a to je smutné.

Typickými příklady takových chamtivostí stižených individuí z hnutí ANO jsou poslanec Vondrák a Okleštěk a poslankyně Vildumetzová a Malá. Podotýkám, že tento výčet jistě není vyčerpávající. Nejsem sám, kdo si vzpomene na časy, kdy se zjevilo hnutí ANO jako alternativa stávající korupční a prospěchářské politiky, které mimo jiné ústy svého předsedy hlásalo, že kumulaci funkcí nebude v žádném případě tolerovat.

Roky se s rokem sešly a je zde situace, kterou velmi důvěrně znají ony strany, vůči nimž má být hnutí ANO alternativou, kdy někteří, například výše jmenovaní, funkce vesele kumulují a umějí si to - už méně vesele a spíše nestoudně a trapně – obhájit. Slýcháme ty argumenty o nevídané důvěře voličů, o podpoře kolegů, o schopnosti práci si perfektně zorganizovat, o výhodě být součástí komunální i vrcholné politiky a bla, bla, bla…

Poslankyně (atd.) Vildumetzová bývala odpůrkyní kumulace funkcí, což už dnes není pravda. Možná svůj postoj změnila po připsání prvních veřejných odměn za „práci“ ve funkcích na její bankovní účet. Pravdu se patrně nedozvíme.

Zatímco poslankyně, náměstkyně jihomoravského hejtmana a odbornice na sčítání králičích bobků Malá ani poslanec a hejtman Olomouckého kraje Okleštěk svoji chtivost veřejně nijak nevyvažují (nebo mi to uniklo), to poslanec a hejtman Moravskoslezského kraje Vondrák svoji nenasytnost veřejně neutralizuje.

Na svých stránkách prohlašuje, že polovinu svého poslaneckého platu bude každý měsíc dávat na charitu, a skutečně se můžeme seznámit s jeho každoměsíčním darem třicet tisíc korun českých konkrétním lidem. Pominu-li skutečnost, že mi třicet tisíc nepřijde jako polovina poslaneckého platu, jeví se mi takové počínání poněkud absurdní, když člověk místo toho, aby přestal dojit veřejný rozpočet za práci, kterou objektivně nemůže vykonávat, když je poslancem v Praze a hejtmanem v Ostravě, koná marketingovou akci na vykoupení svého svědomí. Připomíná mi to zloděje, který okradne stařenku o tisícovku, ale protože má špatné svědomí, pětistovku dá na charitu a prodá to do médií jako svoji šlechetnost. Možná se bude někomu zdát, že jsem si na profesora Vondráka zasedl, a má pravdu. Já jsem totiž jeden z těch napálených, který dal kandidátku s lídrem Vondrákem do obálky v krajských i poslaneckých volbách s představou, že, uspěje-li, bude vykonávat jen jednu funkci, jak to deklarovalo hnutí ANO. Bohužel každá iluze narazí na zatracený lidský faktor.

Je mi líto, že si tito a ostatní nestoudní vůbec neuvědomují, jak politice škodí. Jejich argumenty o podpoře voličů a preferenčních hlasech jsou totiž naprosto liché. Dostali jsme se dnes do situace, kdy volič musí vždycky volit stranu s hrabivci, protože se vyskytují prakticky na kandidátkách všech relevantních politických subjektů, takže ve výsledku pak člověk volí mezi nenažranci jedné nebo druhé strany, a jedinou alternativou pak je se voleb zkrátka neúčastnit. A to by byla pro demokracii katastrofa.

V posledních komunálních volbách jsem měl z uvedených důvodů právě takové dilema, zda vůbec jít volit a ne koho volit, protože na každé kandidátce už byl nějaký poslanec, senátor nebo krajský zastupitel, tedy čekatel na další funkci, ale nakonec ve mně zvítězila občanská zodpovědnost. Proto moc dobře vím, o čem mluvím. Pokud chceme, aby občané měli potřebu chodit k volbám a podíleli se alespoň tímto elementárním způsobem na vývoji společnosti, a nezažívali jsme stále smutnější čísla volební účasti, je na politických subjektech, aby krom jiného přivedli k rozumu hamižná individua v jejich řadách. To už je ale úkolem těch slušnějších v politice, a já věřím, že i tací v ní jsou.