Děkuji za všechny příspěvky. Pravda nevysvětlila jsem vyhazovy, které se děly v padesátých letech. Jednalo se o mé rodiče. Maminka vystudovala Konzervatoř a jako mladinká pracovala v divadle v Plzni. Potom přešla do herecké skupiny do rozhlasu v Praze, kde také byla při bojích v roce 39. Tenkrát to byla pro herce čest pracovat v takové instituci. A za několik let se dočkala vyhození. Nabídli jí za to práci v loutkovém divadle. Něco podobného se stalo tatínkovi, který vystudoval vojenskou akademii a pracoval jako voják z povolání, také nevstoupil a musel odejít. To jenom k mé poznámce, která se vlastně tak netýkala roku 68, ale dřívějších událostí.

Karma. Za připomenutí

Ne, žádná nostalgie mě nepřepadá, poněvadž život nebo dokonce kus života mi nikdo neukradl, já jsem stále na živu. Mám co jíst, kde bydlet, mám své zájmy, tak to bylo u mě vždy. Jsem si vědoma, že se to může vždy změnit, a třeba ze dne na den, bude třeba válka nebo nás někdo vyžene z domova - ale já to neovlivním, byť si někteří snílkové mohou myslet, že ano.

ideální socialistický občan

Já padesátá léta nepamatuji, byl jsem dítě. Ale myslím si, že komunisti nikoho moc do KSČ nutit nemuseli. Naopak, hrnulo se jim tam spousta kariéristů. A také si nemyslím že po decentním odmítnutí návrhu stát se členem KSČ by někdo přišel o práci. Přišel spíš o postup, vyšší plat a podobně.

Pokud byli lidé vyhazováni z práce, a to skutečně byli, tak si myslím, že to nebylo kvůli "odmítnutí vstupu do KSČ", ale naopak, z důvodů jakési politické nespolehlivosti dotyčného. A takoví lidé pak museli do dělnických povolání. 

Jako průmyslovák jsem v polovině šedesátých let chodil na brigádu do Malešické teplárny a tam ve 20°mrazu ve vaťácích jsme spolu s doktory práv dobývali zmrzlé uhlí z vagónů.

A co do StB ... ?