Dnes byl ve Vídni krásný slunný den. Ráno jsem si řekla a ...DOST! Dosti bolení v krku, pití teplých čajů a cucání nechutných mentolových bonbonů, po kterých Vám zbyde v krku jen pocit recyklovaného Sava !...
Šla jsem za svou lékařkou, která je Češka, ma francouzské příjmení a samozřejmě kromě němčiny a francouzštiny mluví i plynulou angličtinou. Nebyla v ordinaci. Co naplat. Zaregistrovala mě tudíž recepční Polka, sedící vedle druhé recepční Slovinky a lámavou němčinou jsem odkývala, že za pár dalších pacientů z různých dalších zemí, kde se rozhodně německy nemluví, půjdu na řadu. Mimochodem, jeden páreček lidí jsem identifikovala naprosto přesně - byli to Romové. Trochu se mi ulevilo,......alespoň kousek domova....Nechala jsem se uschopnit - byla by škoda nevylézt z bytu alespoň o víkendu. Manžela jsem poslala ostřihat, aby když už mu roste bříško, tak aby měl alespoň krátké vlasy... Šla jsem s hafinou ven. Zatímco na malinkém paloučku udělala pipi a na velikém paloučku bobo. Poté ji byla nasazena maska typu Hanibala Lectra a mohla si běhat volně mezi cyklisty, skateboardisty, kolečko-bruslaři, dětmi, matkami, drogovými dealery, dalšími psovody a jinou potenciální chamradí.... psí zóny, po tom co tam prý minule pokousala homosexuálku (promiňte za výraz - nenašla jsem lepší výraz pro ženu, co je na ženy, ale vypadá jako muž...) jsem ji raději nepustila. Řekla jsem si...pustím ji k "vodě". šly jsme tady k řece (pozn. Dunaj), pod mostem jsou tu schody do vody a má hafinka z nich lehce, hravě a elegantně skáče do vody za klacíkem (ukradeným z již zmíněné psí zóny...). A tu se to staloVýše na schodech seděli dva milí mladíci. Nejprve mi vesele ukazovali, jak lépe házet klacík do vody, ptali se, zda je to psí slečna či chlapeček a ten "hezčí" mi vysvětloval, ze má moc rád psi, jen se jich trochu bojí. To vše plynulou němčinou... přesně jako mám já...ha!Byla jsem ráda za milou společnost v upjaté Vídni. Rozhovor se stočil na to, kolik asi ten pejsek stojí...trochu jsem pobledla...V nastalé křeči jsem se jim snažila vysvětlit, ze pejsek nestojí 500 - 800 EUR jak se domnívali, ale že je drahé krmení a veterinář (to je, ale už myslím, tak moc nezajímalo..) Začala jsem klacík házet blíže a blíže k pevnině...k tomu jsem se více začala zajímat o okolí, hlavně o kolemjdoucí - všichni vypadali, jako že k těmto dvěma milým mladíkům patří také..uf!Ten méně "hezký" chlapec se chtěl ujistit, ze mě dobře identifikoval a zeptal se me, jak je v Bělehradě...začala jsem kontrolovat mobil, doufaje, že už manžela dostatečné ojely slečny strojkem a brzy zavolá...on nespěchal - slečna, co ho stříhala měla umělá prsa a bloumala nad tim, kdy jet do Tuniska(berte v úvahu, že kadeřnice jsou celý den velice vytížené a nemají čas sledovat Blesk a jiné důležité informační zdroje a to ještě ve Vídni).Ten "hezký" chlapec se mě zeptal, zda jsem tam sama. Plynulou němčinou, včetně akcentu rodilého Vídeňáka, jsem mu odvětila, že čekám na manžela. UUUFF.. okamžitě jsem ho přestala dále zajímat.Manžel dorazil...když jsem mu sumarizovala mé setkaní...zkrátili jsme celý zážitek na jednu větu:"Potkala jsem dva nové, milé přátele pod mostem a jsou z Afgánistánu !"Zítra jdeme raději do lesíka........................... Zdravím všechny z Vidně;-)Miroslava
