Někdo má rád holky, jiný vdolky...a někdo Růženu

  Máme věrného psa. Každý večer věrně čeká na to, až přestaneme dávat pozor a usneme, aby se k nám věrně vloudila do postele. Pokud se do ní dostane, tak ráno věrně drží basu s páníčky....

a přestane i dýchat, natož aby se hnula a to proč? Protože chce být neviditelná, aby nemusela opouštět postýlku páníčků – čili věrnost až za hrob…

  Nemáme děti, máme hafinu. Stejně jako si rodiče občas dělají legraci z psíkařů, dovolte mi si udělat malou legraci i z rodičů.

  Před pár dny, jeden extrémně šťastný tatínek dal na Facebook fotku dcerky mezi kamennými mini pyramidami, které na černém písku působily jako hrobečky. Nedalo se to neokomentovat. Někdy soudnost opravdu chybí, nějaký pán tam například dal také fotku, jak si usmažil vajíčka k snídani a nastala diskuse, zda je dělat na cibulce nebo ne. Konec jsem se nedozvěděla. Ale v mé skupině Maďarských ohařů jsem zrovna viděla fotku psa – tedy spíše nohy čouhající z postele a pes se jmenoval Růžena ….to pobaví.

  My jsme například „master of disasters“ co se týče selfie, krom toho se psem, který je ještě k tomu extra aktivním, což je „Mission Impossible“ udělat společnou fotku, jen jukněte:

Můj guru byl vždy v Čechách pan Desenský, co se týče výchovy psů. Moc jsem se od něj naučila a zároveň časem zjistila, že není všechno zlato co se třpytí. Po čase jeho stránky v poradní verzi pouze psaly: všechny otázky jsme zodpověděli, tak si to najděte dřív, než se zeptáte.

Když jsem měla lepší práci,ráda jsem občas zafinancovala jednoho rotvajlera, který je u něj na dožití. A letos jsme si řekli, že se konečně podíváme na tzv. Fríčko, čili free Saturday. Po zazvonění se vyřítila paní a důrazně nás upozornila zavřít dvířka ke psí zóně, jakmile tam vejdeme. NP. Stálo tam pár skupin lidí se psi a pak jeden pán – jasné kdo to byl a hodila by se na něj písnička „Když se načančám, když se načančám… když se načančám…“ Ne, že by se načančal, ale vypadal spíše jako homeless, a nos měl tak vysoko, že by se dal krájet – díky Rákosníčku za tip. Nikdo si nikoho nevšímal, pan D. tam stál jako by mu chyběl červený koberec. Nepůjdu do detailů, výsledek byl ten, že jsem ho poprosila, zda mohu vidět toho rotvajlera. Odpověď“ Hmmmm, jako JEHO…hmmmm“ vysvětlila jsem můj sponzoring “hmmm a jako jste mu poslala peníze? Jojo ano a ne jednou, i pytel granulí. Odpověď: Nooo, paak možnáá půjdeme okolo.

Pryč odtud….a to schnell..!!! Můj idol je prostě i…i…imunní vůči dobrému společenskému chování. U nás jsou, ale i vtipnější zážitky. Jednou v noci venčím hafinu a vyběhne z pozarohu běhač (běžec), můj pes se tak lekl, že uskočil 2 metry daleko, a běhač mi vytkl, že jsem také něco mohla říct… napadlo mě „Guten Abend“! -)

V létě se u nás u Dunaje začnou opalovat ženy, dámy, slečny atd. Některé dámy opravdu nemají postavu slečny, a i přesto se opalují nahé. Následné foto jsem pojmenovala“ kráska a zvíře:“

Myslím si, že jsme velmi flexibilní a náboženství tolerující lidé. Jednou mi to nedalo, když byla diskuse, zda nošení Burkin u nás je v pořádku. Když jste na dovolené v Dubaji je to normální a nepřijde Vám to nenormální. Nu což chápu každý názor, ale s naší hafinou jsme nenechali toto téma tabu a našli jsme řešení alespoň pro psíky:Pojmenovali jsme je Burkpsiny:

 Vyjeli jsme na vystoupení dalšího mého guru Cesara Millana do Linzu. Psíka vozíme v kufru auta, má tam pelíšek z plastu, aby nelítala z rohu do rohu, ale jak vidíte na fotce, tak se dá využít, třeba i na nákupy. Ale pouze základních věcí…:

Hafina měla v pelíšku zrovna volno…ha! Parkneme autí s tím, že se každou 1,5 hodiny musíme platiti 3 Eura..sámo, že jsme dostali pokutu, další 1,5 hodinu jsme přišli pozdě o 10 minut – pokuta 35 Euro (ještě, že jsme neplatili snídani) paní policistka nám popřála hezký den a byla tak hodná, že nám ukázala, kde můžeme venčit psíka – hned za rohem před kostelem..Díky mobilu s navigaci, jsme vyrazili vzhůru na představení. Navigace miluji nade vše. Než vykoktá paní:“ příští zatočit doleva“ – tak jste na druhém konci města. Pak jedete opačně na dálnici, protože nemá nejnovější informace.

Po menší obchůzce (řekněme spíše objížďce) – kdy nám navigace ukázala  půlku města ve tmě, jsme konečně dorazili. Zasedneme a řekli jsme si – uděláme zase selfie – ale musíme vypadat cool, tak jsme vyšpulili pusiny:

Ještě, že s námi nebyla hafina – pěkně by se za nás styděla. Ale fotku jsme vylepšili:

Začala show. Ještě, že tam byly velké obrazovky – no schválně, jestli Cesara najdete:

Konečně to byla zajímavá show a za tu cenu to bylo ok.