Jak si dát ve Vídni dobrou snídani aneb nudit se nebudete.

Ve Vídni je běžné zajít si na snídani často se třeba podává do 15h. Jíst tam můžete dle otvírací doby kdykoliv. Sakra, to je jako otvírací doba jednoho porno kina, které je otevřené NON-STOP od 10:00 do 2:00 (adresa na vyžádání).

My Češi jsme celkem často alkoholici (anonymní, což znamená, že to vědí jen sousedi – ale zato všichni!). Tu se to ztratí, už v brzkých hodinách tam sedí starý pán s lahváčem v ruce. Sama jsem si tam občas zdřímla😊 Pak tam sedí, v teplých měsících i na zahrádkách, kunšafti. Celý den čili, jak už víme, NON-STOP 😊Rozdíl není v bohatství důchodců oproti českých, nýbrž ve výdrži. Tu cucají celé dopoledne jedno kafe a pak celé odpoledne jeden střik (vinný). I jejich pejsci vypijí víc, ale vždyť jo, mají vodu a na rozdíl z Čech, ji mají zadarmo. A vidíte – tu máte návod, jak dostat v české restauraci vodu zdarma – řekněte, že přijde váš pes.

Pokračujme. Skočili jsme si ve 12 hodin na snídani. Dala jsem si pivo, chleba s humusem a čerstvou, nakrájenou ředkvičkou a okurčičkou, zdobeno řeřichou. Sečteno, podtrženo, vegan by mi záviděl. Složení:

Pivo: Ječný slad, chmel, voda

Chleba: žito, kvasnice, voda, sůl

Humus: cizrna, sůl

Ředkvička: ředkvička

Okurka: okurka a řeřichu věřím domyslíte.

Přišli noví zákazníci. Já probíraná z kocoviny, manžel po návštěvě úřadu stále v transu, který dokument asi zapomněl, nicméně pohoda. Zákaznice – velice hubená, malá, vypadané vlasy, evidentně nervní, obléklá do sexy teplákovky s teniskami a s ověšeným krkem a kapucou z hoodiku na hlavě. Zapomněla jsem, pleť struhadla na parmazán. Pak její partner…partner? Musím být tolerantní. Ani náš pes/fena neví, co je přesně zač. Narodila se jako fena, než to dostala, tak jsme jí vykastrovali a teď zvedá nohu u stromu. Je mi ale blbé jí nazývat jako „oni“. Jen si představte přijít k veterináři a požádat o očkování, vyčištění uší a vitamíny pro „ně“. Celá čekárna bude slavit.

Vraťme se k našim zákazníkům. Jelikož jsme tam oba s tupými výrazy seděli a čučeli do telefonu (ani jsme si nevšimli, že nám nešel net), měli jsme zároveň čas čučet i okolo. Bylo mi divné, jak okolo nich zaměstnankyně skáče. Apák to všechno přišlo, to uvědomění aták. Nejdříve kliklo kafe. Pak pečivo. Pak vejce. Pak mlíko. Pak...a to vás natáhnu, páč se to dozvíte nakonec.

Kafe vs. My nechtěli Laté, my chtěli Kapučíno.

Pečivo vs. My nechtěli housky, my chtěli chleba.

Vejce vs. My nechtěli celé, ale jenom bílky.

Mlíko vs. My nechtěli mlíko…my chtěli mlíko bez laktózy (už jsem se těšila, že napíšu složení takové té kapaliny, co je jako tak nějak jako mléko – z vloček, rejže, sojovky atd.).

Když šla paní z obsluhy již poněkolikáté, zachtělo se mi býti mercedesem proti těm výpalným, pardon výpalům a přilepit se k podlaze sekunďákem a zachránit všechny obsluhy světa.

Nakonec, kapučíno, chleba, bílky, mlíko bez laktace, a paní z obsluhy obdržela tzv. feedback nakonec, čili…..ale my to chtěli bez pažitky.