Nebudu psát o proražení nejdelšího tunelu na světě, které se uskutečnilo před několika dny, ale o „zázraku“, který dokázalo několik úplně obyčejných lidí v úplně obyčejné situaci.
Stalo se to letos na sklonku léta. Můj přítel už dlouho toužil po okružní cestě lodí. Je to trochu luxus, v noci se jede po moři, ráno lod’ někde zakotví a lidé mají možnost si prohlédnout město nebo okolí. Za den či dva se jede zase dál. Bylo to dost nákladné, ale slavil životní jubileum a tak si to zaplatil a dokonce vzal i děti. Celkem jich bylo 6 dospělých.
Lod’ vyjížděla z německého Kielu a tam se chtěli dostat po železnici. To znamená z naší vesničky pozdě večer autobusem do města Brugg (mezi Basel a Zürichem), tam přestoupit na rychlík do Baslu (Basilej) a odtud už lehátkovým vozem až do Kielu. Podle jízdního řádu jednoduchá záležitost.
Jenže nastala neuvěřitelná komplikace! Autobus sice dojel do Bruggu zcela přesně, oni odtáhli kufry na příslušné nástupiště, zjistili, kde zastaví vozy 2. třídy a čekali. Byli jediní, kdo chtěl nastupovat. Rychlík dorazil – rovněž zcela přesně, oni se vrhli ke dveřím, ale ouha. Dveře nešly otevřít. Otevírají se malým tlačítkem, ale nešlo to. Než jim došlo, co mají dělat, vlak se rozjel a byl pryč.
Co ted’. Bylo jasné: Do Baslu se včas nedostanou, tedy spojení do Kielu nestihnou a lod’ nakonec odjede bez nich. Tolik peněz to stálo, tolik se těšili a ted’ to je u konce ještě než to začalo.
Najednou se vedle nich objevil pán a povídá, že z vedlejšího nástupiště viděl, co se jim stalo, že se to stát nesmí a vlastně ani nemůže - a kam že to vlastně jedou. Když mu to vysvětlili, vytáhl mobil, chvíli s někým mluvil a pak řekl: „Já jsem strojvedoucí švýcarské dráhy a ted’ jsem to domluvil s naším dispečinkem. Za dvě minuty tady staví intercity na Zürich, jede tedy na druhou stranu, než vy potřebujete, ale nebojte se, nastupte a on specielně pro vás zastaví ve stanici Killwangen. Tam budete mít tři minuty, abyste podběhli nástupiště a tam zase jen pro vás zastaví intercity do Baslu. Jede jinou tratí než ten vlak, co vám ujel, takže budete v Baslu jen o pár minut později a pohodlně stihnete přestoupit na vlak do Kielu. Moc se omlouvám za to, co se vám stalo a přeji příjemnou cestu.“
A přesně tak to fungovalo. Killwangen je malá vesnička, kde snad nestaví ani všechny osobáky. Ten večer tam ale zcela mimořádně zastavily dva rychlíky - jen proto, že jeden strojvůdce a pár dispečerů bylo ochotných a pomohli, kde mohli. Přítel s rodinou se nakonec mohl těšit z krásných prázdnin.
Inu, dá se toho dokázat hodně, skoro až zázraky, ale je k tomu třeba ochota a dobrá vůle. Moc bych vám přál, abyste mohli psát, že podobné „zázraky“ se na české dráze konají úplně běžně.
