Já si vzpomínám, když naše základní škola stavěla školní skleník, musel každý žák přinést do školy cihlu. A nikoho nezajímalo, kde ji vzal.

Nechci to hájit, ale nebylo to tak, že bylo ještě dost sborů po válce, takže to fakt nebyl problém, někde tu cihlu vzít, a krást se fakt nemuselo.

A už se do té doby zase vracíme.

Vytvořením cenzury dokonce na ministerské úrovni.

ja si pamatuji na rok 1974, kdy jsem byl se spolustudenty cvut na praxi v CKD. Dali nam nejake debilni prace, ale v patek jsme zazili zajimavou vec.

V 16 hodin jsme se postavili jako kazdy den k pichackam a byli jsme docela radi, ze tam je kupodivu docela malo lidi.

K nasemu prekvapeni vytahl pan pred nami asi 10 pichacek a jal se je jednu po druhe stemplovat. Na nas udiveny pohled se usmal a rekl, ze tento tydem ma sluzbu on, ti ostatni, za ktere pichl uz jsou pry na chate.

Bylo to skutecne silene.

A to jste tam nepotkali ani fotbalisty ze Sparty, který si tam chodili pro výplatu

Dalsi vytrhavani stranek o par let pozdeji, uz si nepamatuji, co to byla za ucebnice, ale na te strance byl vyobrazen Titojak zkrvavenou sekerou seka hlavy "opravdovym socialistum" az kolem krev strika. Velmi drsny obraz. Mozna tu jsou pametnici, kteri si tu ucebnici a ten obraz pamatuji?

Nebyl ten Tito spíš v Dikobrazu?

Tak ja taky se svou troskou dö mlyna. V citance jsme meli clanek "Rudof Slansky, verny syn lidu" Ale co? Najednou byl Slansky zradce. Ve tride se objevili dva prisne vyvlizejici panove, kteri nam porucili tu stranku z citanky vytrhnout a jim odevzdat. Peclive kontrolovano. Jeden spoluzak a jedna spoluzacka nebyli tehodne ve skole, a panove porucili nasemu uciteli, aby kdyz prijdou ti dva do skoly, ty stranku vytrhl a odevzdal na patricne misto. Pokud by ti dva absenteri nahodounesli kvuli nemoci delsi dobu do skoly, bylo dano uciteli za povinnost zajit k nim domu a odstraneni stranden vykonat. Jestli se nejakou nahadou nejaka citanka z te doby s puvodnim cla kem nekde zachovala, tak y coby historiska rarita vynesla majiteli poradny peniz.

Oni kom ovšem po rt.1960 poté, co byl kom uznán kult osobnosti JV.S., byli i rehabilitování jak Slánský, tak i Rejcin, ovšem to už asi do učebnic nepřišlo

Right, padesátá. Co osmdesátá? Také pamatuji "soudružku" všichni jí ojebávali, učitel na učňáku byl bývalý letec u RAF.

Padesátá léta jsou osmdesát let stará historie, pitvat se tou dobou nemá valného smyslu..

Osmdesátá? Dovolil jsem si na VŠ vystoupit z obskurní organizace SČSP (svaz československo-sovětského přátelství, kdo neví) a se mnou ještě dalších asi 8 lidí. Neuvěřitelné, co se potom strhlo. Byl jsem jako domnělý organizátor této podvratné akce pozvaný na koberec k vedoucímu kruhu, kde mi stranicky vysvětloval, že teď určitě není vhodná doba na taková gesta a a ́t si to ještě rozmyslím (s významným povytažením obočí). Řešilo se to pak ještě několikrát na nejrůznějších stupních vedení fakulty, až to pak jeden alespoň trochu rozumný profesor utnul. No .... myslím, že jsem nebyl daleko návrhu na vyloučení.

Pamatuji si, že ve 4 třídě nám onemocněla spolužačka. Měla zánět slepého střeva a musela na operaci. Po nějaké době se vrátila do třídy. Její příchod nám třídní učitelka vysvětlila zhruba takto. Děti, zde Maruška byla na operaci. Tuto operaci zaplatil náš stát komunistická strana Československa. Kdyby to bylo v kapitalistické imperialistické společnosti, tak by takovou operaci museli zaplatit její rodiče, což by vedlo k jejich chudobě a hladu. Važte si toho, že žijete v komunistické společnosti, která se stará o všechny lidi a zejména o vás děti. Vždy i díky tomu máte učebnice zadarmo u doktorky nic neplatíte. Važte si toho děti.

V padesátých letech nám byly doporučovány překlady ruských knih pro děti. V jedné takové knize bylo popsáno, že dětský hrdina (Oleg Koševoj?) udal svého otce, když zjistil, že nejedná správně.

Drobná oprava. Tím udavačem vlastních rodičů byl Pavlík Morozov.

A k ústavně nepovinným volbám stejně jste pelášili všichni.

A Vy? Jen, že by za Vámi přišli až domů Vyhnul jsem se jim. V počátcích normalizace. Měl jsem přechodné a trvalé bydliště, tak mě nedohonili