Asi každý z nás si v této době dělá starosti a přemýšlí, jaký dárek by byl pod stromeček vhodný a co by udělalo největší radost. Vidět, jak tomu malému klukovi zazáří oči - nevím, co by mohlo být hezčího. U starších lidí už to tak snadné není. Vlastně už nic nepotřebujeme a dát manželce krém na obličej a sám jásat nad kravatou - to by nebylo to pravé ořechové. A tak si člověk láme hlavu, čím by překvapil a potěšil. Ukázat, že na tebe myslím a že tě mám rád.
Ale tak mě napadá, jestli vůbec víme, proč si vlastně ty dárky dáváme. A proč zrovna o Vánocích. Asi málokdo tuší, že důvod je v Bibli. Stojí tam: „Bůh tak miloval svět, že syna svého jediného dal, aby každý, kdo v něho bude věřit, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3,16
Bůh dal. Dal to nejdražší co měl, svého syna, část sebe sama. Udělal to, protože miloval svět, lidi, všechny, i mne a tebe. Každý z nás zhřešil a tak nemáme přístup k Bohu, čili musíme, jak se tady píše, zahynout. Na věky zahynout. Ale Ježíš umřel za nás, tedy na našem místě, místo nás. Stačí tomu jen věřit a každý, kdo se na to spolehne, má život věčný.
Neznáme datum Ježíšova narození. Asi to bylo někdy na sklonku léta, nevíme. Ale nějak došlo k tomu, že to slavíme koncem prosince a říkáme tomu Vánoce. A na památku, že nám Bůh dal veliký dar, si lidé začali navzájem dávat dárky. Chtěli si udělat radost a vzpomenout na Boha, který dal to nejcennější, co měl.
Tak mě napadá, že každý, kdo v této době kupuje pro své milé nějaký dárek a chce jim udělat radost, to vlastně dělá na památku toho, že Bůh dal. Můžeš být ateista jako hrom, ale tím, že chceš o Vánocích někoho obdarovat, vlastně potvrzuješ, že Ježíš je ten největší Boží dar, daný nám lidem. Není to tak trochu ironie?
Taky mám něco pro naše vnuky a až uvidím, že mají radost, budu myslet na Pána Boha, jakou on má radost z toho, že aspon pár lidiček ten jeho dar přijalo a že věří. Věří a důvěřují, že mají skrze Pána Ježíše věčný život. A budu si přát, aby si tenhle dar ještě někdo vzal.
