Presne to tak je... Dokazu se s provozem v CR napasovat, ale pri navratu si vetsinou rikam... "zaplatpanbu". Co jsem zazil v CR, vetsinou ve meste, je hruza. Samozrejme je to vetsinou v pohode, ale tech par vyjimek se nezapomina

Něco jsem ve Švajcu najezdil a je velký rozdíl v přístupu k řízení mezi švýcarským a českým řidičem. Já mám takový dojem, že český šofér vyjíždí na silnici jako britský letec za německých náletů na Londýn, jako do boje. Skoro se vším souhlasím, ale ta zbytečná zdvořilost na té křižovatce k ničemu dobrému nevede. Jednak jste ztratili čas, druhák jsou přesně stanovená pravidla tak proč se toho ne držet. Z toho, že si budeme na silnicích určovat vlastní pravidla nic dobrého nevzejde. To mi říká moje řidičská zkušenost.

Můj muž je občas taky takový gentleman že dá přednost druhému i když ji on nemá a já mu u toho jen nadávám, že na to jednou doplatí..

Máte pravdu, ve Švýcarsku je na silnici pohoda a cítíte se bezpečně, přejedete hranice v SRN tak tam díky neomezené rychlosti na dálnici a dost častým zácpám kolem měst přeci jen musíte rychle reagovat. Přejedete naše hranice a tu pocit bezpečí konči díky nedodržování pravidel některými řidiči. A my jsme rádi když po pár set km po našich dálnicích zaparkujete auto doma v garáži v pořádku.

Divný národ ...

Mám podobné zážitky z malého městečka u Dortmundu. Řidiči pohoda, před přechodem stavěli snad automaticky, na ulici mě zdravily i starší babky jejich čus a v obchodě, když jsem si neuměl vybrat mikinu a prodavačka viděla, že tam jsem s místním, dala mi jich pět do tašky, ať se doma v klidu rozmyslím. Tak jsem si vybral hned dvě. Pak dlouhý výlet okreskami k jezeru, tam neuvěřitelné množství motorkářů a na obrovské terase restaurace jsme s nimi seděli do večera.

Mluvíte mi z duše, karma. Musím se usmívat, když vidím u nás ty SUV, kteří jsou jako na startu formule 1 a cpou se na poslední chvíli před vás...a o ohleduplnosti k cyklistům ani nemluvě.

Asi před 20 lety jsem byl na návštěvě nedaleko Curychu (Bonstetten) a zastavil před středně velkým domem na parkovišti. Parkoviště náleželo k onomu domu kde jsem pobyl několik dní. Místa nebyla nějak viditelně označena. Cca za hodinu přijel mladý Švýcar a myslel jsem že se zblázní, že se nějaký Ostman postavil údajně na jeho místo. Nepříjemný zážitek, bylo to sice na vesnici, ale u velkého, no středně velkého města, kde ta pohoda podle Vás není taková.

Je nepsanym zakonem, ze parkoviste pred domy jsou vyhrazena najemnikum techto domu. A nejen ve Svycarsku.

No to verim, ze se v takove zemi zije dobre. Ma to ale pro ne nevyhodu, ze se jim tam cely svet cpe.

Jene, vidím, že tady v Kanadě jsou lidé i na ulicích a silnicívh víc uspěchaní. Kanada je svým přístupem k životu něco mezi USA a Evropou. Jinak jsou řidiči tady velice slušní. A sice proto, domnívám se, že při tom hrozném provozu každý vždy udělá nějakou blbost. Stalo se mi, že jsem vyjížděl z našehopodzemního parkovisště. Jel jsej k doktorovi. Málem jsem vrazil z boku do auta jedné stařenky. Ona pokračovala dál a já pokračoval k doktorovi. Kupodivu ona jela stále tím směrem, jako já. Bylo jí to podezřelé, že jí sleduji. Bylo vidět, že panikuje. Ona ale jela k témuž doktorovi jako já!! Zaparkoval jsem za ní a jdu se omluvit. Stařence se očividně ulevilo. A řekla mi: "Víte pane, měla jsem z vás strach, ale vidím, že jsme měli stejnou cestu. A tam u toho podzemního parkoviště, to nás uchránil sám Paán ježíš." Odpověděl jsem: "Amen". pak jsme se rozešli.

V dobe kdy jeste auta nemela zadne kamery ani ultrazvukove senzory jsme v podzemnich garazich soucasne couvali z parkoviste Aldi v berg am Leim.

Trochu jsme do sebe tukli. Zjistil ze skoda neni zadna, tak jsme se s usmevem rozloucili.

Stat se to v Praze, jiste by padala slova o skotu.