Protože různé politické instituce jsou «znepokojeny» názory, které se nekryjí s oficiální linií, uvažují o mazání blogů nebo «falešných» názorů. To samozřejmě vede k diskusi o svobodě slova.
Četl jsem už celou řadu dobrých úvah, poslední dneska na Neviditelném psu, kde se pan Vodvářka vyjadřuje o lidech, kteří souhlasí se střelbou na filosofické fakultě (zde).
Cítíme to dilema. Některé věci jsou vyloženě morálně hnusné nebo jinak špatné a neměly by vůbec být publikovány. Jiné věci jsou sporné. Vidíme to každý jinak a i když odlišný názor třeba provokuje, je nutno ho promyslet a hledat pravdu. Jsou to právě pochybnosti, které vedou k přemýšlení, k diskusi a nakonec k objevu něčeho nového.
Osobně jsem pro svobodu slova, ale cítím i zodpovědnost. Slovem mohu někoho ponížit nebo urazit. Když čtu diskuse pod některými články, žasnu nad nenávistí, která se tam, žel, velmi často vyskytuje.
Přesto si myslím, že je dobré, když každý může svobodně vyjádřit svůj názor, ale nemělo by se to dít anonymně. Virtuální prostor, kde si člověk může zvolit nějaký pseudonym a pod ním rozšiřovat lži a vylévat špínu, není dobré řešení. Identita autora by měla být známá. Ano, můžeš tvrdit, že holokaus nikdy nebyl, že Putin je fajn chlapík, nebo že Židé nepatří do izraelské země. Nikdo ti nebere tvůj názor. Můžeš to klidně napsat, ale podepiš se pod to. A pak se nediv, že soused se s tebou přestane bavit nebo že si před tebou odplivne. Tedy svoboda slova – ano, ano, ano. Ale i zodpovědnost a připravenost nést důsledky toho, co slovo může způsobit. Říkej a piš, co si myslíš, ale jen pod svým jménem. Tady vidím úkol pro provozovatele různých serverů.
Tohle všechno samozřejmě platí jen v otevřené demokratické společnosti. O totalitě psát nechci a doufám, že už ji nikdy nezažiji - zcela jist si tím ale nejsem.
