Posmíváš se svatému muži? Sežerou tě medvědi.

Těmito slovy reagoval jeden z diskutérů (sípomat) na můj včerejší článek, kde jsem se potýkal s otázkou, proč Bůh, který je soudcem, netrestá třeba vrahy.

Vycházel z příhody, která je zapsána ve Starém Zákoně, ve druhé knize králů, kapitola druhá, verše 23 až 25.

Je to skutečně nesnadné k pochopení. Dvě medvědice roztrhaly 42 dětí, které se posmívaly Božímu prorokovi. To má být Boží spravedlnost a láska? I věřící se s tím těžko vyrovnávají a někdy bychom byli skoro rádi, kdyby takové příběhy v Bibli nebyly.

Pokusím se o krátké vysvětlení. Předně se nejednalo o malé děti. Nový překlad Bible používá slovo „výrostci“. Podle židovského pojetí to byli mladíci mezi 16 až 18 lety, tedy dosti staří na to, aby věděli, co dělají a mohli za své skutky nést plnou zodpovědnost.

Jejich nadávka „plešoun“ nebo „holohlavec“ nemusí nutně znamenat, že by prorok Elíša (Elizeus) neměl vlasy. Spíš je to posměch Božímu prorokovi. Bezvlasí byli třeba malomocní, tedy kulticky nečistí, nebo kněží různých pohanských naboženství. Nadávka se tedy týká Elíšova Boha, nikoliv jeho samého.

Stejných směrem ukazuje i to, že křičeli: „Táhni vhrůru“. Krátce předtím totiž byl Elíšův předchůdce Eliáš odvezen do nebe na ohnivém voze taženým ohnivými koni. Pochopitelně mnozí nevěřili, že se to skutečně stalo a výrostci si z toho dělali legraci. Říkali vlastně: „Chceš být prorokem, tak kde máš ohnivý vůz?  Klid’ se tam, kde je tvůj mistr Eliáš! Zmiz i se svým Bohem!“

To nebyl výsměch prorokovi, nýbrž samému Bohu. V té době začínalo v Izraeli něco jako reformace, lidé se začínali od model vracet zpět k Bohu a proto Bůh nemohl dopustit, aby to bylo překaženo výsměchem několika výrostků. Proto tento přísný trest.

Navíc Elíša šel do Bet-Elu. V tomto původně svatém místě stála v jeho době královská svatyně se zlatým býkem, kterého měli Izraelci podle králova nařízení uctívat. Elíša tedy šel do samého centra Božího nepřítele a proto ho Bůh zcela mimořádně chránil.

My žijeme v docela jiné době, kdy Bůh nabízí svou milost všem, kdo o ni stojí. Bůh se ponížil a je ochoten dočasně strpět i lidský posměch. Chce dát všem lidem šanci, aby ho mohli poznat a přijmout. Zmíněný příběh ale ukazuje, že posmívat se Bohu je ošemetná a velmi nebezpečná věc.