O hladomoru na Ukrajině

Někdy v šedesátých letech jsem četl knihu ruského autora Kravčenka (neručím za přesné znění jména) «Ich wählte Freiheit». Myslím, že vyšla pod ekvivalentním názvem i češtině - «Volil jsem svobodu».  

Autor – Rus - popisuje, jak byl jako mladý přesvědčený komunista, funkcionář strany, poslán na Ukrajinu, aby tam "chránil úrodu". Velel oddílu, který s kulomety hlídal rozlehlá pole, aby vesničani, umírající hladem, neukradli ani zrníčko. Velmi často se v noci střílelo na "zloděje a kolaboranty", byla spousta mrtvých.

Když po žních sklizenou úrodu s velikou slávou přivezli do města, zjistili, že tamní sklady jsou plné zrní ještě z loňského roku. Kravčenko běžel za místním předsedou strany a vychrlil na něj své rozhořčení: "My střílíme lidi, aby nic neukradli, oni umírají hladem, a přitom jsou sklady plné obilí. Proč jste jim nedali najíst?" Předseda se jen usmál a odvětil: "Soudruhu, jinak než hladem lidi ke kolektivisaci nepřinutíme."

Tehdy zemřelo na Ukrajině snad 6 nebo 7 milionů lidí hladem. Může se někdo divit, že Ukrajinci na počátku druhé světové války vítali německou armádu jako osvoboditele? A že ani teď Rusy jaksi zrovna nemilují?

Kravčenko dále ve straně postupoval a někdy koncem 20. nebo počátkem 30. let byl dokonce vybrán, aby jel na jakýsi kongres do zámoří – do USA. Sovětští soudruzi tam byli ubytováni v soukromí, v bytech tamních dělníků - odborářů. Když Kravčenko zjistil, že jeho hostitel má dva, nebo snad i více párů bot, nemohl tomu věřit a vyjel na něj: "Ty kapitalist." Byl přesvědčen, že lstiví Američané je nechávají bydlet v bytech zazobané buržoasie a předstírají, že se jedná o dělníky. Jak by obyčejný dělník mohl mít dvoje boty? Trvalo mu dost dlouho, než pochopil, jaká je realita. Při jedné z dalších cest pak emigroval – ne z důvodů ekonomických, ale chtěl žít svobodně.

Ke konci knihy se zamýšlí nad tím, co přinesla říjnová revoluce obyčejnému ruskému člověku. Zjišťuje, že vlastně nic. Majetky a prilegia bývalé šlechty si přisvojili komunističtí funkcionáři a postavení obyčejných lidí se pouze zhoršilo. Nová panující vrstva byla totiž tvrdší a daleko bezohlednější než původní šlechta.

I ta dnešní oligarchie jsou pouze jiná knížata a jiní pánové, ale stejní jako byli v carském Rusku - s jejich bezohledností a s jejich přesvědčením o vlastní vyjímečnosti. Je to prostě jiná země, která nepatří do Evropy.

Omlouvám se, že možná formuluji poněkud nepřesně, ale četl jsem tu knihu před více než 50 lety a určitě jsem leccos pozapoměl nebo spletl. Ale v každém případě, pokud je ji možno někde sehnat, vřele doporučuji.