Před delší dobu tady jakási česká muslimka uveřejnila článek, jaké je to krásné, když se narodí malý muslimek. Jaký pěkný život ho očekává. V jistém smyslu měla pravdu, protože islám má přísná životní pravidla a v dnešní hedonistické době může své věřící před lecčíms ochránit. Já ale dodávám, že je mi ho líto. Narodil se totiž do nesvobody. Je muslim a muslimem musí zůstat. Na opuštění tohoto náboženství platí trest smrti.
Jaký je to rozdíl oproti křestanství. Každý křestan může svoji církev kdykoliv opustit, vstoupit do církve jiné, nebo dokonce úplně změnit náboženství. Jako křestan se mohu stát muslimem, ale muslim se nesmí stát křestanem.
Křestanský Bůh totiž touží po tom, aby ho lidé milovali a láska je možná pouze tam, kde je svoboda. „Láska“ bez svobody, to je bud znásilnění nebo prostituce. Milovat můžeme pouze dobrovolně a svobodně. Bůh šel až tak daleko, že dovoluje lidem, aby ho odmítli a žili bez něj. Dal nám svobodu a stojí k tomu. Nechce loutky, které by ho „milovaly“ na povel. Pamětníci si vzpomenou, jaká to byla fraška, když jsme museli „milovat Sovětský Svaz“ – dokonce „na věčné časy“. Bůh chce lidi, kteří ho najdou a svobodně mu řeknou – s Tebou je mi dobře a pro Tebe chci žít.
Samozřejmě, že každé rozhodnutí má své důsledky. Bible říká, že kdo se rozhodne žít s Bohem, bude s ním i celou věčnost. Kdo Boha odvrhne, bude bez něj i tam na druhé straně. Ale každý je absolutně svobodný a může se rozhodnout jak sám chce.
Náboženská svoboda znamená i svobodu náboženství změnit. Jsem křestan z přesvědčení, ale nikdo mi nebrání, kdybych našel nějaké lepší náboženství, abych křestanem být přestal a k tomuto jinému náboženství přestoupil.
To žádný muslim nemá. Pokud se tedy narodil malý muslimek, je nutno konstatovat, že se narodil bez možnosti se svobodně rozhodnout. Proto je mi ho líto a přeji mu – i jeho mamince - aby jednou poznali pravou vnitřní svobodu.
