Náboženství nebo víra?

Asi to zní na první pohled trochu neobvykle, protože většina současníků tyto dva pojmy nerozlišuje. Ale je v nich zásadní rozdíl.

Snad každý člověk se někdy ptá, třeba ve skrytu, proč tady jsem. Jaký smysl má můj život. Je to jenom narodit se, vyrůst, pár let být na vrcholu síly a potom už to jde s kopce? Je to všechno? Nebo má můj život nějaký hlubší smysl? Stárneme, vidíme, jak sil ubývá a ptáme se, zda je to opravdu konec, nebo je ještě něco potom?

Většina lidí tuší, že tu musí být něco vyššího. Nějaká síla, moudrost, duch – prostě Bůh. Jsou věci, které si bez něj nevysvětlíme. Jsme jeho stvoření a potřebujeme ho. Bůh znamená pokoj, jistotu, bezpečí, smysl, budoucnost – a bez toho nemůžeme doopravdy žít.

Proto hledáme Boha – a vytváříme náboženství. Myslím tím různé systémy, kterými se člověk chce dostat k Bohu: dobré skutky, modlitby, posty, duchovní cvičení – každé náboženství předkládá něco jiného, ale je jim společné jedno, že totiž chtějí svým přívržencům ukázat cestu k Bohu.

Ovšem to jsou pouze lidské cesty, které nikoho k Bohu nedovedou. Chceme-li opravdu poznat Boha, nepotřebujeme žádné náboženství nýbrž biblickou víru. Věřit, že ne my se dostáváme k Bohu, ale že Bůh přišel k nám. V podstatě jde o tři kroky:

1) Uznat, že jsem hříšný člověk. Nejde o to, že jsem udělal nějaké hříšné skutky, ale že jsem hříšník ve své podstatě, že zlo je ve mně, že jsem schopen špatně myslet, mluvit i jednat. Kdo se nad sebou poctivě zamyslí, tomu je to jasné. Protože Bůh je absolutně svatý, vyloučil mne můj hřích navždy z jeho přítomnosti. I kdybych se nějak k němu dostal, nemohl bych před ním obstát.

2) Bůh poslal svého syna, Pána Ježíše, který se sebe vzal hřích všech lidí a nechal se na za ně potrestat. Ježíše sice ukřižovali Římané a židovští předáci to celé nastrojili, ale v podstatě jsme to byli my, já i ty, každý z nás, kdo jsme jeho smrt zavinili. Umřel za náš hřích, aby nás smířil s Bohem.

3) Platí to pro všechny, každý může skrze Ježíše přijít k Bohu, ale každý to musí udělat sám osobně. Tohle pro nás nemůže vyřešit žádná církev a žádné náboženství. Každý sám musí říci: Pane Ježíši, já jsem hříšník, ale věřím, že jsi zemřel za moje hříchy a tím jsi mne smířil s Bohem.

Kdo to udělá, ten dostane právo být Božím synem či dcerou, může žít v Boží přítomnosti a prožívá bezpečí, pokoj, naději a radost.

To je – velmi stručně – jádro křestanské víry. Proto je také Ježíš středem křestanství. Slovo křestan není odvozeno od „křest“, nýbrž od „Kristus“. Křestan je ten, kdo věří v Krista a kdo ho učinil svým pánem.

To nemůže dát žádná církev, žádná svátost, ani žádné jiné náboženství. To všechno jsou pokusy, jak se dostat k Bohu. Biblická víra věří, že Bůh přišel k nám – a to je rozdíl.