Je Velikonoční neděle odpoledne a já zvědavě otevírám komputer. Dívám se na programy televizí – švýcarské, německé, rakouské. Českou nemám, nemohu posoudit. Dost mne šokuje, že ani jedna stanice nenabízí nic specielně velikonočního. Už na Velký pátek to tak bylo. Detektivky, cirkus, sport, nějaká ta soutěž, dojemná story o manželské nevěře pro ty, co si rádi zapláčí - atd. Taková obvyklá večerní směska.
Docela mne to šokovalo. Je mi líto, že většina lidí o Velikonoce jako křestanský svátek nemá zájem, protože křestanství je pro ně dávno překonaná pohádka. Velikonoce, to jsou pro ně svátky jara – pomlázka, vajíčka, čokoládoví zajíci.
Přitom Veliká noc je nejpůvodnější křestanský svátek. Připomínáme si, že Pán Ježíš vstal z mrtvých. Na Velký pátek uložili jeho tělo do hrobu, který byl navíc hlídán ozbrojenou stráží a na velikonoční ráno byl hrob prázdný.
Bajka, řeknou si někteří. Ale kdo se poctivě zabýval záznamy o těchto událostech, nemůže zůstat chladný. Učenci, kteří zkoumali pravost rukopisů, kriminalisté, kteří přezkušovali hodnověrnost svědků, lékaři, kteří přezkoušeli údaje z jejich oboru, všichni se schodují alespon na tom, „že něco mimořádného se muselo stát.“
Já osobně věřím, že Ježíš opravdu vstal z mrtvých. On navíc slíbil, že každému, kdo v něho bude věřit, dá život věčný.
Každý se nějak protloukáme životem, z něčeho máme radost, nad něčím jsme smutní, ale málokdo si uvědomí, jak rychle život uteče a málokdo myslí na to, co bude potom. Já jsem uvěřil v Pána Ježíše už před lety a nikdy jsem toho nelitoval. Vím, že jednou umřu, ale vím že budu žít dál - u Boha, v říši radosti, pokoje a nesmírné lásky. To dává úplně jinou perspektivu, pokoru, pokoj, možnost odpustit. Prostě život už tady na zemi je úplně jiný.
Media o tom mlčí, tak aspon já jsem chtěl napsat pár řádků o tom, co se na Velkou noc stalo a ke cti Pána Ježíše Krista. On opravdu vstal z mrtvých.
