Jednou mne napalila smenarna, ale je to uz davno. Uz tyhle praktiky moc neprovozuji. Kurz vypada dobre, ale dole drobnym pismem bylo "poplatek 9%". Takze me obrali o cca 10%. Do banky bych nikdy nesel, pokud potrebuji vymenit treba koruny na Eura a dat na ucet, abych je mohl elektronicky prevest, tak jdu do banky, vyberu koruny, do smenarny v Jindrisske (vedou ji Syrane), vymenim koruny na Eura a pak spet do stejne banky Eura ulozit.

Honzo, létám do Staré vlasti tak zhruba jednou za dva roky. I když se mi tam VŽDY moc líbí, dávám si velikého bacha na podobné chytáčky o kterých v blogu píšeš. Já jsem si vyměnovat peníze zásadně chodil do banky a především jsem se zeptal těch napomádovaných slečinek, KOLIK Kč za dolary dostanu. Čili neříkejte mi, jaký je výměnný kurs, ale kolik dostanu za 100 dolců korun na ruku. Když to bylo rozumné koupil jsem. Když ne..tak good bye. A chodil jsem do bank na okrajích Prahy, ne ve středu, kde byla výměna lepší A nejlepší výměbu v Praze...světe div se, jsem dostal v ulici,která běží paralelně s Václavákem, blízko Pečkárny. Tam byl wekselstube, či jak se to švýcarsky řekne, který vlastnili Rusové!!!! Ale s těmi českými Kč jsem hned letěl do opravdové banky, aby mi potvrdily, že to nejsou padělky. NEBYLY!!!

Chodit do restaurací ve středu Prahy, to je šílenství. Samé, jak tomu říkají hranolky, čili 'jídlo', které způsobí rakovinu celého člověka a je to předražené. My chodíme do t.zv. České jídelny blízko kostela sv. Havla, je to tuším v Havelské ulici, tam se sice stojí fronta, ale vepřo jsem tam vždy dostal za 100 Kč. A dalo se to jíst

A nebo na Fošovce, to je ulice, která se po Fošovce nazývala Schverinova, pak Stalinova a ted Vinohradská je poblíž Václaváku restaurace, taková obyčejná hospoda "ZTRÁTY A NÁLEZY" Tam vždy byla pečená kachna s dvojím zelím a dvěma druhy knedlíků kolem 80 Kč. Ale ne na weekend!! Dnes ovšem nevím...už je tamů dva roky nazád.... jednou jsme si s chotí dali vídenskou kávu, to je ta káva se šlehačkou, po jejímž vypití se ti srdce ucpe tukem, bylo to na Pražské kampě. Ta káva s jedním nedopečeným štrůdlem stála 190 Kč. Taková láce!!!

Autore, škoda mluvit. Pokud se necháte chytit na podobné nesmysly ve státě kde předpokládám, že čeština je vaší rodnou řečí, tak bych se tím ani nechlubil.

Videoblogy Janka Rubeše znám a odkaz přeposílám kamarádům do ciziny. Vždy se musím divit, co vše je u nás možné...

To není zdaleka jen u nás...

Take sledujeme tato videa. A my jsme naleteli, kdyz jsme potrebovali v Praze ceske penize.

Děkuji za tip na stránky kde člověk může najít zajímavé informace, ale nejen to.

Docela mne zaujala Vaše věta u konce článku, kde doslova píšete, cituji:

"..., dělal jsem tam z "milosti komunistů" metaře, takže jsem město dost dobře poznal."

Pokud si ještě pamatuji tak profese jako metař, popelář bývaly za mého ranného dětství snem nejen mým, ale i mnohých mých kamarádů-vrstevníků. A dokonce občas cosi podobného mimoděk zaslechnu i mezi současnými absolventy Mateřských škol a Dětských skupin když sem chodím vyzvedávat děcka.

Ale bohužel s věkem se tento jejich sen, patrně až na zvláštní výjimky a nadání, nikdy nesplní a rozplyne se. A věřím, že mnozí by Vám i záviděli a litují, že došlo k oněm změnám, díky nimž není u moci tehdejší režim, který dokázal plnit i mnohé takové dětské sny.

Děkuji za zajímavý komentář. Víte, je rozdíl mezi dětským snem a skutečností dospělého. Jako kluk jsem toužil být stěhovákem či mašinfírou. Později jsem vystudoval strojařinu na ČVÚT a pracoval jsem jako konstruktér, měl jsem svou práci rád. Ještě se dvěma kolegy jsem dostal státní cenu za úsporu kovů. Jenže jsem podepsal přihlášku do KANu (Klub angažovaných nestraníků) a i když jsem se pouze jednou sešli a neudělali ani jednu akci, byli jsme na černé listině. Nakonec jsem ztratil práci a nesehnal nic jiného než profesi zmíněnou v článku. Věřte, že s dětskými sny to nemělo nic společného, naopak jsem jeden čas měl blízko k depresi. Nejhorší bylo vědomí, že to má být navždy. Kdyby člověk měl naději, že si za své "provinění" přetrpí rok či dva a pak zase bude moci normálně pracovat, dalo by se to vydržet. Ale tohle byl opravdu těžké. Budte rád, že jste se komunistů zbavili. Já osobně bych býval nikdy neemigroval, kdybych měl možnost doma normálně žít. Ale byl jsem prakticky vyhoštěn - jako "osoba bez státní příslušnosti".