I v době kamenné se fotografovalo s bleskem.
Umělý blesk, který dnes patří ke každé sebemenší kamerce, právě začínal. Bylo to dost velké zařízení – brašna plná baterií a kondensátorů a zvlášt vlastní osvětlovací těleso, které fotograf, či jeho pomocník, zpravidla držel v ruce.
Ovšem existovalá i jiná možnost. Objevil jsem to jednou za výkladem v drogerii – papírový pytlík naplněný práškem, zřejmě tam byl hliník (který se tehdy ještě neodstěhoval do Humpolce) a hořčík, nevím přesně. Na pytlíku byl dole přilepen papírový proužek, který bylo nutno zapálit. Doba hoření: 10 vteřin a pak to bleskne. No nekupte to. Který kluk by odolal. Vlastnil jsem tedy blesk, jenže kde ho odpálit? Jasně, že aby se blýskl, potřebuje člověk obecenstvo. Po mnoha úvahách jsem došel k tomu, že mi nezbývá nic jiného, než vyfotit o Vánocích naši rodinu.
Proměřil jsem obývák, ze směrného čísla vypočítal clonu a po sváteční štědrovečerní večeři, kdy všichni byli radostně naladěni, jsem je přemluvil, aby zaujali posici ke slavnostní fotografii. Asi nejvíc na ně zapůsobilo, když jsem prohodil, že zaflešuji. Nikdo totiž nevěděl, co to je, ale znělo to důvěryhodně. Než se dohodli, kdo kde bude stát, připravil jsem důmyslnou konstukci ze dvou štokrdlí, na které stála kamera a ze které vyčnívala násada smetáku. Na tu jsem připínáčkem upevnil zmíněný pytlík a pak už to šlo ráz naráz.
Kontrola, zda jsou všichni v obraze, pak nastavit uzávěrku na B, zapálit papírový proužek, zhasnout a skočit na svoje místo mezi účastníky.
Rodina ztuhla s úsměvem ve tváři. Neslýchané napětí. Proužek dohořel až k pytlíku – a nic. Všichni už se začali vrtět, rozhazovat rukama a žertovat na můj účet. "Vzdyt jsme to věděli..." V tom najednou dost velký výbuch, provázený zábleskem – skoro jako když bombardovali Hirošimu.
Skočil jsem zpět k aparátu, zavřel uzávěrku a rozsvítil. Atmosféra byla dost stísněná, nikdo se nezmohl ani na slovo. Ale když jsme uhasili smeták a vzkřísili babičku, nálada se přece jen trochu zvedla. Ovšem nejhorší byl prach. Jemnoučký bílý mastný prach. Valil se v celých oblacích, byla ho plná místnost. Maminka sice hned otevřela okna a udělala průvan, aby co nejvíc toho prachu odnesl vítr pryč, než se usadí, ale už to moc nepomohlo. Usadil se. A byl všude – v koberci, v knihách, na skříních, v klavíru, na vánočním pečivu, dokonce se dostal do hodin. Asi za týden se zastavily, museli jsme je odnést k hodináři, aby je vyčistil. Ještě po létech se najednou někde objevilo ložisko prachu. Snad se přilepil na strop a pak pomalu padal. Prach, prach, prach. Chudák maminka.
Po vyvolání a zvětšení jsem dostal obrázek, který vzbudil všeobecnou nevoli. Z připravených úsměvů nezbylo nic, vypadali jsme jak banda vyjevenců, kteří se navíc zuřivě hádají, takže jsem obrázek včetně negativu musel hodit do kamen.
Jako trest mi naši zabavili kameru a nesměl jsem se o ní několik měsíců vůbec zmínit. Nejhůře to nesla babička. Prý: dokud tady bude jen smítko toho prachu, at ten kluk nefotí. Nechápal jsem to, vždyt přece ona dojedla nejvíc toho cukroví, na kterém se usadil ten můj prach. Měla by mi tedy vlastně být vděčná. Ale jak se říká, nevděk světem vládne.
Jan Stifter
S von Leyen asi až na úplné dno
Paní von Leyen bojuje o to, aby během dalších pěti let mohla stát v čele Evropské unie a určovat její směřování. Nahání mi to husí kůži.
Jan Stifter
Gaza – rozstřílená nemocnice
Včera, 1. dubna, ukazovala jak švýcarská, tak německá televize ve večerních zprávách tu největší nemocnici v Gaze. Byla rozstřílená skoro jako vesničky na Ukrajině, zřejmě se tedy o ni urputně bojovalo.
Jan Stifter
Svoboda slova? Ano, ale ...
Protože různé politické instituce jsou «znepokojeny» názory, které se nekryjí s oficiální linií, uvažují o mazání blogů nebo «falešných» názorů. To samozřejmě vede k diskusi o svobodě slova.
Jan Stifter
Volby a krajané v cizině
Zřejmě je to pro mnohé autory důležité téma, které se vynořilo společně s diskusí o zavedení korespondenčního hlasování.
Jan Stifter
Blog pana Kurase o odbankování
Dnes, v sobotu 5. srpna, uveřejnil pan Kuras na «Neviditelném psu» velmi zajímavý blog o t. zv. «Odbankování» neboli o vyhození z banky (zde).
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Zákon proti úhynu ryb. Všechny trubky svedené do řek se budou zapisovat
Premium Rybáři si všimnou úhynu ryb v řece. Hasiči, zatímco havárii likvidují, na webové aplikaci vidí,...
Náš Den D. Jak se Čechoslováci v srdci Francie postavili divizi SS
Premium Byla to nerovná bitva. Proti hrstce partyzánů stála elitní německá divize SS Das Reich na tancích...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
- Počet článků 114
- Celková karma 36,04
- Průměrná čtenost 1329x