Včera, 1. dubna, ukazovala jak švýcarská, tak německá televize ve večerních zprávách tu největší nemocnici v Gaze. Byla rozstřílená skoro jako vesničky na Ukrajině, zřejmě se tedy o ni urputně bojovalo.
Člověk si klade otázku, kdo tam vlastně bojoval. Je to nemocnice pod správou OSN, měla by tedy být absolutně neutrální.
Zřejmě tam přijely izraelské tanky a vojáci chtěli nemocnici prohledat, protože měli důvodné podezření, že se tam skrývají bojovníci Hamasu. Nejsem odborník na právo, ale ptám se, proč jim to vedení nemocnice neumožnilo. Úkol nemocnice je starat se o nemocné a pokud izraelská armáda chce do nemocnice vstoupit a nemocnice nemá prostředky, jak tomu zabránit, mělo by její vedení dojednat podmínky, jak se vojáci budou v nemocnici chovat. Pokud mají podezření, že se tam ukrývají bojovníci Hamasu, nezbývá, než jim dovolit prostory nemocnice prohledat. A to i za cenu, že by to pro nemocnici bylo ponižující. Jde přece o nemocné, ne o politiku. Kdyby Izraelci nic nenašli, pak by nemocnice mohla spustit povyk a stěžovat si.
Jenže o přístup do nemocnice se bojovalo. Bojovali snad doktoři? Určitě ne, je to tedy důkaz, že tam bojovníci Hamasu skutečně byli a že se tvrdě bránili. Podle toho, jak budovy byly rozstřílené, je jasné, že jich tam bylo hodně a že Hamas tam měla i těžké zbraně.
Hamas tedy skutečně používá nemocnice jako úkryt, možná i jako pevnosti. Potom, když Izrael zasáhne, presentují světu fotografie, které mají dokládat nelidskost izraelské armády. Jak to souvisí s morálkou, to Hamas neřeší.
Žel to neřeší ani OSN a jen tím dokazuje, na které straně stojí.
Zajímavé bylo, že mluvčí izraelské armády řekl, že tento případ vstoupí do učebnic vojenství jako příklad humánního vedení boje mezi civilisty. V televizi to zapadlo, ale znělo to věrohodně.
