Evoluce se koná – a co na to křestané?

Pro mnohé křestany, kteří staví na Bibli, je slovo evoluce nepatřičným pojmem. Bible totiž učí, že život byl stvořen Bohem. Jenže kolem sebe můžeme docela dobře pozorovat, že život se vyvíjí. Darwin sestavil řadu pěnkav, které se liší tvarem zobáků, a sice podle potravy, kterou jedí. Težko věřit, že by Bůh stvořil tolik různých pěnkav. Navíc: Copak kolem nás nevznikají stále nové druhy? Nové druhy obilí, nebo nové druhy psů? Jak se s tím vyrovnává křestanská víra?

Evoluci nemá cenu popírat. I ten nejpřesvědčenější křestan musí uznat, že v přírodě lze vývoj pozorovat. Viz třeba tuhle řada hlemýždů, či jak se to přesně jmenuje.

Je jasné, že v krajinách, kde je hodně sněhu, dravci mnohem snadněji vychytají barevné zajíce a že se tam časem vytvoří druh zajíců bílých. To je přirozený výběr a tady měl Darwin naprosto pravdu. Druhy se opravdu vyvíjejí.

Ovšem je třeba rozlišovat. V přírodě lze skutečně sledovat evoluci, ale jen v určitém rámci. Někteří vědci tomu říkají mikroevoluce. Podaří se vypěstovat nové psí plemeno, ale je to pořád pes. Vyšlechtí se nový druh pšenice, ale je to pořád pšenice. Vývoj přes hranice toho rámce nikde nebyl doložen ani ho nelze pozorovat. Variace šneččích domečků jsou krásným příkladem mikroevoluce.

Naproti tomu pod pojmem makroevoluce se myslí vývoj od první živé bunky přes stále složitější organismy až k člověku. To ovšem pozorovat nelze a sám Darwin byl velmi zmaten tím, že se nenašly žádné přechodové články. Máme totiž nepřeberné množství zkamenělin, které ale ukazují hotové živočichy tak, jak je známe dnes a nic mezi tím. Pokud se totiž měl vývoj pohybovat ob jednoduchých ke složitým, museli bychom najít miliony mezistupnů třeba mezi rybou a obojživelníkem, nebo mezi obojživelníkem a ptákem. Ale nic takového se nenašlo. Bud ryba, nebo obojživelník, ale nenašlo se nic mezi tím. Pokud se argumentuje několika ptakoještěry či zvláštními rybami, dá se to zpravidla vysvětlit i jinak a zdaleka to nemusí být přechodové články mezi jednotlivými stupni vývoje.

Často ovšem dochází k záměrnému matení. Krásné obrázky v učebnicích ukazují mikroevoluci a mají úplnou pravdu, jenže se sugeruje makroevoluce.

Osobně věřím, že Bůh stvořil život. U stvoření nikdo nebyl, proto o tom víme pouze to, co Bůh sám zjevil ve svém slově, v Bibli. Ta říká, že Bůh stvořil všechny druhy. Biblický pojem druh ovšem neznamená to samé, co pod tím rozumí dnešní biologie. Pod biblický druh spadá vše, co se může navzájem křížit.

Když uvážíme, že v rámci mikroevoluce mohou vznikat nové druhy, lze si dobře představit, že Bůh nemusel stvořit všechny druhy, tak jak je známe dnes. Stačil třeba jeden prapředek všech psovitých a z tohoto společného předka se mohli vyvinout psi, lišky, koyoti, vlci atd. Ostatně každým takovým vývojem se dědičné vlastnosti ochuzují – třeba z lišek už se nemůže vyvinout vlk. Je tedy těžko uvažovat o vývoji vzhůru, k dokonalejším druhům, protože dědičné vlastnosti by se musely obohacovat. Jenže opak je pravdou – s každým dalším vývojem se dědičné vlastnosti ochudí, což v důsledku znamená, že se sníží schopnost přizpůsobit se novým podmínkám a druh je náchylnější k vyhynutí.

Jako křestan naprosto nepopírám evoluci – tedy mikroevoluci, ale nevěřím na makroevoluci. Věřím, že nás stvořil Bůh a víra mi dává veliký pokoj. Když jsme jeho stvoření, pak má s námi určitě nějaký plán a určitě nás dovede k cíli.

Obrázky byly převzaty z publikací Dr. R. Junkera