Docela moderní Neandrtálec

Jako kluk jsem miloval knihy Julia Vernea. „Děti kapitána Granta“, „Dvacettisíc mil pod mořem“, „Tajuplný ostrov“ a další – to byly hity, které jsem doslova hltal. Velkým dílem k tomu přispěly i nádherné ilustrace Zd. Buriana - dodnes mám některé z nich před očima. Nelze zapomenout.

Zdeněk Burian byl opravdu skvělý malíř a proslavil se mimo jiné i obrazy „pralidí“, třeba Neadrtálců.

Mnohou učebnu biologie zdobila – a možná dodnes zdobí - působivá ilustrace svalnatého přihrblého primitiva s mohutnými nadočnicovými oblouky, který přímo vyvolával pocit nízkých duševních schopností. Není nadarmo, že slovo “neadrtálec“ lze použít i jako nadávku a že je skoro důkazem „o původu člověka z opice“.

První pozůstatky tohoto člověka se našly v 19. století a jejich první vysvětlení stojí za přečtení. Tak prof. H. Schaafhausen, anatom, o nich napsal: „Fosilie divoké rasy praobyvatel severní Evropy, jejichž výraz a blesky metané z očí by zastrašily i římské vojsko“. Ještě humorněji tyto nálezy vysvětlil jiný anatom, prof. F. J. C. Mayer, který v roce 1857 napsal, že jde „o kosti křivonohého zmrzačeného kavalíra mongolského původu, který patřil ke kozácké armádě generála Černičeva, která v roce 1814 tábořila v blízkosti Neandertálu“.

Počátkem 20. století došlo ve Francii k nálezu celé řady téměř úplných koster Neandertálců. Jejich rekonstrukcí se zabýval především francouský paleontolog M. Boule. Ten složil kosti tak, že Neandrtálec se velmi podobal opici. Usoudil, že Neadrtálec nemohl úplně narovnal nohu v koleni a musel proto chodit přihrblý. Podle toho, jak se mu jevila páteř, rozhodl, že musela být ohnutá. Hlavu umístil daleko dopředu. Nízký, plochý tvar lebky ho vedl k doměnce o omezených duševních schopnostech. Že lebka měla neobyčejně velký objem, ponechal Boule úplně stranou. Celkově vznikl obraz svalnatého, ale neohrabaného tvora. Bouleho rekonstrukce byla uznávána až do padesátých let minulého století. Právě jeho představy vedly k obrazům jako ty, které maloval Zd. Burian. Přesto, že už dávno víme, že takové obrazy jsou nesprávné a zavádějící, nezřídka se publikují dodnes.

Na konci padesátých let došlo k novým důkladným výzkumům koster, které původně vyhodnocoval Boule. Bylo zjištěno, že Boule se dopustil několika závažných omylů. Stejné kostry vedly moderními badatele k úplně jiným výsledkům.

Mezi nálezy Boule vysoce hodnotil představitele z La Chapelle-aux-Saints (F). Moderní výzkumy ukázaly, že tento Neandrtálec trpěl těžkou artrozou, která vedla k deformaci některých kostí. Chodil opravdu ohnutý, ovšem nikoliv pro své neandrtálství, nýbrž proto, že byl nemocný. Boule byl natolik vzdělaný, že toto měl zjistit! Jiné části kostry, jako třeba koleno, Boule prostě špatně složil. Zjistil tedy určitou podobnost s opicí tam, kde žádná nebyla!

Není to nic zvláštního. Každý vědec má určitou představu a ta často vede k tomu, že nazírá na předložená fakta – v našem případě na kosti Neandrtálců – skrze svoji představu. Boule věřil, že Neadrtálec je spojovací článek mezi člověkem a opicí a proto vykládal nálezy tak, že mu nakonec jeho víru potvrdily.

Nová rekontrukce Neandrtálce dopadla úplně jinak. Straus a Cave píší: „Kdyby bylo možné, že by Neandrtálec znovu ožil a objevil se v New Yorku v podzemní dráze, pak by – za předpokladu, že by byl vykoupán, oholen a měl moderní šaty – patrně nevzbudil více pozornosti než kdokoliv z našich současníků.“

Jenže o takového Neandrtálce nějak není zájem. Raději zůstáváme u takového, jakého maloval Zdeněk Burian. Ten totiž do dnešní teorie o vzniku života pasuje lépe. Že to ale není pravda? No a co. Takhle je to pohodlnější!

Podle: R. Junker: Stammt der Mensch von Adam ab?