Nějak tomu dnešnímu světu přestávám rozumět. Všichni to myslí dobře, chtějí prosadit své dobré záměry, chtějí, aby se všem dobře žilo, ale nějak to nevychází. Kde je chyba?
Myslím, že hlavní problém je v našem nazírání na sebe samotné. Každý z nás přece ví, co je dobré! Proto to chceme prosadit a chceme naše dobro přinést všem. Víme, že sex je něco hezkého, tak jsme ze sexu udělali snad to nejdůležitější, co v životě vůbec může být. Nechceme, aby se kdokoli cítil nešťastně, proto zakazujeme nebezpečná slova i nebezpečné názory. Vidíme, že v naší historii neprobíhalo vše ideálně, proto ji přepisujeme nebo převykládáme. Protože velikáni naší kultury dělali chyby, stydíme se za ně a bouráme jejich pomníky. Chceme zachránit klima, proto se vrháme do chudoby. Chceme všem skupinkám dát jejich práva a nakonec to vede k utlačování většiny. Atd. atd.
Problém je v tom, že my sami určujeme, co je dobré. Jenže to nejde. Kdyby v silniční dopravě každý určoval pravidla podle toho, co sám považuje za dobré, neodvážil bych se na silnici. Pravidla musí být dána a pokud chceme jezdit bezpečně, musíme se jich všichni držet.
V morální rovině to platí stejně. Pravidla života nám dal Bůh - a nejsou těžká. Ježíš shrnul celý zákon na mezilidské rovině do jedné věty: «Miluj bližního svého jako sebe samého.» Jindy to vyjádřil podobně: «Jednej s lidmi tak, jak chceš, aby oni jednali s tebou» (moje parafráze). Apoštol Pavel. «Měj svého bližního za důstojnějšího, než jsi sám.»
Nad tím stojí vztah k němu: Milovat Boha z celého srdce - to znamená, být mu z lásky podřízen a jednat podle jeho pravidel.
Jenže přišel pokušitel a namluvil lidem, že Boha poslouchat nemusí. Naopak, že si sami mohou určovat normy svého života. «Budete jako bohové. Budete sami vědět, co je pro vás dobré.» A člověk se toho chytil, sám začal rozhodovat, co je dobré a co ne. Jenže problém je v tom, že těch «bohů» je nějak moc a když každý prosazuje myšlenky, které považuje za dobré, máme chaos a nakonec anarchii. A ono to stejně nemůže vyjít, protože Bůh dal nejen pravidla pro náš život, ale stanovil i přírodní zákony. A tak utlačování neodstraníme, válkám nezabráníme a nakonec ani to klima nezachráníme. Místo, abychom byli jako Bůh, jsme spíš ubožáci.
A Bůh? Nechává nás. Doufá, že uvidíme, že když dobro, které jsme zamýšleli, se nakonec obrací ve zlé, že poznáme, že někde musí být chyba. Že pochopíme, že se musíme vrátit k němu, k Bohu. Je ochoten nás znovu přijmout. Stále na nás čeká. Ale nenutí nás. Jen nás upozorňuje, že důsledky musíme nést sami.
