Zle matičko, zle, bu bu dělá Sýrie

Tak američtí generálové, zpravodajci a štábní oficíři se zděsili nad plánem útoku na Sýrii. Evropští rytíři táhnoucí do Palestiny a pohřbení u syrských hradů se museli třikráte otočit ve svých hrobech. To my jsme měli stejné zbraně jako oni, my meče, oni meče, my štíty, oni štíty. Supermoderní USA se všemi kapacitami kterými disponují, proti napůl rozvojovému státu s pouští, kde se chudák voják ani nemá kde schovat. Je to naprosto neuvěřitelné, je to jako by se 30letý vazoun bál dát přes držku desetiletému děcku. Od tohoto dne má v mých očích stýček Sam nejen ujetě pruhovanej kostým, ale na zadní části jeho kalhot též velkou hnědou skvrnu.

A není nutné strašit Ruskem, Čínou nebo Íránem. To jsou takový podobný kňučny jako západoevropské státy. Hodně povyku, dvě tři poslaný lodě, aby jim nezarezly motory a spálil se příděl nafty pro tento kalendářní rok a bejt tak trochu vidět, jako divnohvězdy ze Superstar. Všechny deníky se teď předhánějí, aby normálním lidem ukázali, co všechno ten mocný Asad nemá, kolik střel, kolik lodí, kolik letadel atd. Jejich letadla, pokud vůbec vzlétnou, nepřežijou prvních 24 hodin akce, tanky stejně jako v Iráku by museli zakopat, lodě nejsou, a pěchota.....300 000 zoufalců s kalachama. Nic co by nevyřešilo týdenní kobercové bombardování a pěchota s moderníma tankama. Protože Sýrie, podobně jako jiné státy na Blízkém Východě mají pro moderní válku přímo exkluzivní terén. Bezlesý otevřený terén. A teď si možná přeložme do normální řeči diplomatické kecy amerických velitelů. Syřané vystřílí svůj arzenál trapně levných raket (které ale nemají jak nahradit, bo je to všechno nakoupené) na naše předražená letadla a nedej bože jich třeba deset sundaj. Všichni budou psát, hrůza, zahynul ten a ten americký pilot. V Pentagonu ale vrásky na čele spíš dělaj náklady na operaci, než nějaký napůl vycvičený mexičan v kokpitu. Prostě a jednoduše. Ekonomika hraje prim. Akce v Iráku a Afgánistánu se holt trochu protáhly díky humanitárně vedenému duchu válek současnosti a tak je nutno pošetřit. Armády v minulosti by si hlavy ukroutily úžasem. Před sto lety by je Britové srovnali do latě než bys řekl švec. Akorát by to místo peněz stálo pár set britských a několik set tisíc syrských životů. Ale o životy nejde. Kolik amerických životů vyhasne v Sýrii? Možná deset, možná sto....když to půjde hodně špatně, tak třeba tisíc. Tento úbytek USA hravě dožene během týdenní migrace na mexické hranici. Tak čeho se ti Amíci vlastně bojí. Že by kňučení draka, medvěda a napůl ochrnutého pouštního tarbíka?