Vězeňské metro

Kamerový systém jsem měl od mala vždy spojený s represivní složkou státu. Vysoké věže, zdi lemované ostnatým drátem, nástavce s trůnícími kamerami, které se otáčejí a čenichají po okolí, kde se co šustne. Hypermarkety, supermarkety, nádraží, veřejné budovy, banky. Všude sou kamery s přísnou čočkou. Teď se mají instalovat do prostor metra a to opatřeni technologií identifikace obličeje. Technologie kterou používají ve Švédsku a Austrálii v nápravných zařízení. Kamery sou v metru už dávno, jen toho moc neumí. Ušlechtilé gesto pomoci policii stíhajícího ošklivého lupiče nebo snaha lapnout nepolapitelné bandy kapsářů. Kdo ví. Bohužel pro autora návrhu jsem z pohádek už vyrostl. Jen nevím jestli nemám na naše pěkné, v budoucnu vězeňské metro zanevřít a jezdit jen po povrchu. Asi ne, spíš si koupím někde pruhované triko. Až bude projíždět metro pod Pankrácem, bude idyla nápravného zařízení dokonalá.

Mě opravdu nezajímá jestli to policii urychlí práci o hodiny, já si svojí lítačkou platím službu čistě přepravní. Chci aby mě metro vozilo z práce, do práce, na koncerty, z hospody a do hospody , na místa různých srazů. Nechci aby mě sledovalo, bonzovalo a práskalo. To si za své peníze kupovat nechci. Pro milovníky kamerových systémů doporučuji návštěvu Severní Koreje. Spořádané zemi bez kriminality. Systém ovšem nerozpoznává jen obličeje, ale i nevhodné chování. Co to znamená. Že na konečné budou z davu vyselektováni všichni kdo se v soupravě líbali, osahávali, šťourali v nose, houpali na tyči, váleli na sedačce nebo se poblili z chlastu. Skupinka metrozřízenců by je pak mohla bokem seřezat obuchy. Inu, lepší na to nemyslet a do kamer se veselé zasmát. A nebo jak učím svojí malou dcerku, vypláznout pořádně jazyk.