Štěpán Pospíšil
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1256x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Co právě poslouchám
Štěpán Pospíšil
Zle matičko, zle, bu bu dělá Sýrie
Tak američtí generálové, zpravodajci a štábní oficíři se zděsili nad plánem útoku na Sýrii. Evropští rytíři táhnoucí do Palestiny a pohřbení u syrských hradů se museli třikráte otočit ve svých hrobech. To my jsme měli stejné zbraně jako oni, my meče, oni meče, my štíty, oni štíty. Supermoderní USA se všemi kapacitami kterými disponují, proti napůl rozvojovému státu s pouští, kde se chudák voják ani nemá kde schovat. Je to naprosto neuvěřitelné, je to jako by se 30letý vazoun bál dát přes držku desetiletému děcku. Od tohoto dne má v mých očích stýček Sam nejen ujetě pruhovanej kostým, ale na zadní části jeho kalhot též velkou hnědou skvrnu.
Štěpán Pospíšil
Moc se vraždí? - je potřeba napsat, že my to dělat nebudem
Nedá mě to, abych nereagoval na mlaskání tisku nad tím, že jedině zrušení trestu smrti je alfou a omegou lidského pokroku a kultury. Jestliže nějaká paní zavraždí své čtyři děti a poté chce spáchat sebevraždu, a v novinách napíšou, že neúspěšně, že ji zachránili, připadám si jako v Alence z říše divů. Panebože od čeho jí tak asi zachránili. Jediné v co tu chvíli zachránili, byli jejich pracovní místa, všech kdo na této nešťastné události participují. Zachranáři, lékaři, policisté, soudci, všelijací sociální pracovníci a v neposlední řadě i novináři. Těm všem v tu chvíli tato nešťastnice svým hrůzným činem zajistila chvilkovou obživu.
Štěpán Pospíšil
Ach, ty studie
Na svět se vyloupla další nespravedlnost. Ženy dostávají o 25 procent menší plat, v práci mají polízanici pokud jsou obtěžkány nebo jejich kosti mají delší dataci než půl století. Čerti si už na viníka jistě brousí vidle a v divokém reji křepčí po kamenné podlaze pekla až jiskry odletují. Lucifer sedíc na kostěném trůnu, chlupatý zadek podložený velikou knihou gender studies a v tlapě svírá sekeru falického typu. Bu bu bu. Na úvod bych naše drahé polovičky potěšil jinou studií, která zkoumala vliv práce na lidské zdraví. Nějakým způsobem došli k zjištění že tzv. druhá směna v domácnosti může zato, že se ženy dožívají o deset let více než muži. No vidíte, žijete déle, nakonec se tím pádem dostanete za život ke stejné sumě jako my.
Štěpán Pospíšil
Pozdrav Čechům ze Zambie
Také rád cestuji, každý rok do jiné země a protože ty v Evropě mě pomalu docházejí, poohlížím se pomalu po jiném kontinentu. Je pravda, že Zambie mě zase tak moc neláká, ale vzhledem k tomu, že preferuji hornaté kraje, mlsně jsem pokukoval tento rok po Albánii nebo Gruzii. Nakonec asi vyhraje Island. Tam mě snad osud tří Čechů zadržených v Africe nepotká, nicméně gruzínské hory mě asi neminou. Jsou skutečně nádherné. Ano pane prezidente, je to cesta do složitější země a ta není jednoduchá, ale nebojte, pončo proti dešti mám, lovecký nůž na lunchmeat je připraven a naolejován, sáčky pepře na posypání stanu jako pasivní obrana proti medvědům jsou snad k dostání i v Tbilisi.
Štěpán Pospíšil
Vězeňské metro
Kamerový systém jsem měl od mala vždy spojený s represivní složkou státu. Vysoké věže, zdi lemované ostnatým drátem, nástavce s trůnícími kamerami, které se otáčejí a čenichají po okolí, kde se co šustne. Hypermarkety, supermarkety, nádraží, veřejné budovy, banky. Všude sou kamery s přísnou čočkou. Teď se mají instalovat do prostor metra a to opatřeni technologií identifikace obličeje. Technologie kterou používají ve Švédsku a Austrálii v nápravných zařízení. Kamery sou v metru už dávno, jen toho moc neumí. Ušlechtilé gesto pomoci policii stíhajícího ošklivého lupiče nebo snaha lapnout nepolapitelné bandy kapsářů. Kdo ví. Bohužel pro autora návrhu jsem z pohádek už vyrostl. Jen nevím jestli nemám na naše pěkné, v budoucnu vězeňské metro zanevřít a jezdit jen po povrchu. Asi ne, spíš si koupím někde pruhované triko. Až bude projíždět metro pod Pankrácem, bude idyla nápravného zařízení dokonalá.
Štěpán Pospíšil
Je to vůbec možné
Benjamin Kuras nás posadil do věku zákonů. Do časů, kdy vznikají dva nové trestné činy denně. Jeho článek je jako obvykle výborný, lehce ironický, ale bez zbytečných řečí ukazuje na práci bezmozků po celém světě. V krátkosti ukázal na absurditu táhnoucí se od břehů Anglie, přes bezjaderné Rakousy až po pískem zaváté islámské země. Práce zákonodárců totiž v mnohém připomíná každodenní jev, který můžeme pozorovat i my ostatní. Klasický obrázek, kdy většina lidí ve firmě maká a manažeři vymýšlí blbosti, grafy, koláče s výkonnostmi a směrnice. Jenže zatímco ve firmě se tomu člověk zasměje u zákonů mě smích trochu přechází.
Štěpán Pospíšil
EU znám, dřív jsme tomu říkali RVHP
Nikdy jsem Slovákům nedržel palce v hokeji ani fotbale, dnes však je moje sympatie k nim bezbřehá. Jejich důrazné ne pro půjčku Řecku mě naplňuje pocitem spravedlnosti. Co mě však naprosto dostalo, jsou výroky některých ekonomů a politiků k jejich postoji. Krátké větičky v uvozovkách vypovídají více než suché novinové články informující o nechuti podílet se na řeckém průšvihu. „Čekali jsme, že splní svůj závazek, jak je obvyklé“ pronesl eurokomisař přes finance O. Rehn. Nádherná formulace hodná mistra diplomacie. A na kolik procent pane eurokomisaři. Snad ne dokonce na sto dvacet. Kdepak, Brusel je zvyklý, že u důležitých věcí se svěsí hlava a šoupe se nohama.
Štěpán Pospíšil
Terorista je dobrý job
Tak sem se v dnešním tisku dozvěděl o tíživé situaci tří nevinných vězňů z Guantánama, kteří toho času pobývají na Slovensku. Sice vůbec nechápu tento vymazlený výměnný projekt, pokud vím, ani jeden z nich není Slovák a rozebrat by si je měli jejich země, ale naprosto mě fascinuje. Bradatí chlapíci si patrně pohoršili, inu Slovensko není bohaté USA a komfort věznice z Kuby se vytratil na tvrdých palandách obce Medvědova. Nemohou mluvit s ostatními , patrně o tom jak co nejlépe nastražit bombu do hlídané budovy.Nemohou chudáci sportovat 20 hodin denně. To by mě zajímalo jak vypadal jejich den....4 hodiny spánku a zbytek na rotopedu. Inu na silnějších nohách se lépe prchá před policií. A za tyto a podobné strašlivé ústrky drží hladovku. Přeju všem třem ať se dílo daří a ve svém úsilí co nejdéle vydrží.
Štěpán Pospíšil
Pohádka o Nenasytovi
V jedné vesničce byli dvě chaloupky. Obě byli celkem hezké, opravené, zahrady umě střižené, radost pohledět. Majitel první chaloupky vstával za rozbřesku, tvrdě pracoval na poli, přebytky prodával na trzích. Ten druhý, světe div se, chlupatý teřich vyvalený na zahradě, na práci jaktěživ nesáhl a přece se i u něho o poledni kouřilo z bohatě naložených talířů. Ale jednoho dne postihly jejich zlaťáky špatné časy a pečínky nahradil chléb a kyselo. Ten první ještě více zabral na poli a ženě a dětem nakázal aby tolik hadříků o nedělním trhu si nekupovali, ten druhý mručel a hrozil sukovicí jak to ,že z obecního už tolik nechodí. A pak se jednoho dne sebral a zašel za sousedem. Prý by rád husičku na neděli, ale už mu prý nikdo na nic nepůjčí, úroky jsou vysoké, doba zlá a vám po dvoře dosti pernaté skáče a dovádí. „Sám mám málo a nevím, jestli se obchod zmátoří", odvětil ten první, „jděte sousede a vyhrňte si rukávy“. Ale po uši zadlužený soused se zakabonil. „Cože", začal řvát, co všichni ve vesnici chcete, abych snad oželel maso v neděli. A snad i po celý týden, ne. Tak to ne, běžte a sežeňte pro mě peníze, i ostatní se rádi složí na dobrého souseda".
Štěpán Pospíšil
Kocour Mikeš - a hned je den veselý
Původně jsem nic psát nechtěl, neboť kam se kouknu, vyskakují tu menší tu větší zprávičky o tomhle úsměvném tématu, o blogách ani nemluvě. Nechci zde obhajovat právo na to, zda je knížka přežitek. Nechci diskutovat o tom, jestli výrok "ti lidé byli cikáni, milé děti" je rasistický nebo ne. A už vůbec nechci filozofovat jestli se má používat slovo cikáni nebo Rómové a jestli my nebo oni jsou zlý nebo nepochopený. Smích nad touhle aktivitou my nedovolí být vážný.
Štěpán Pospíšil
Ach, ty postmoderní konflikty…..
Synonymem USA pro mě od mladých let zůstala hlavně nedotknutelnost osobního vlastnictví. My, kteří jsme se courali přes státní lesy nikoho a pole soukromníků, my co jsme byli zvyklí maximálně na „vypadni odsud“, jsme fascinovaně četli o drsných majitelích pozemků s brokovnicí v ruce a narušiteli v kaluži krve. Brali jsme to tak, že i když metoda byla drsná, byla poplatná drsnému světu. Nezeptal ses slušně, tvůj problém, mohl jsi dostat večeři i nocleh, takhle si dostal kulku. Později sem pochopil, že svět se nedá poznávat skrz novinové články a pravda je někde trochu jinde. Ale na druhou stranu jsem pochopil, že, pokud se do vás někdo vyloženě „sere“, je lepší se mu postavit, i když hrozí, že dostanete přes držku. Strejdu se pokusili šikanovat na vojně, a tak tu první ránu dal on. Horší nakládačku v životě nedostal, celej od krve, ale jak říkal, měl od nich svatej klid. Věděli, že s ním nebude snadný pořízení a vybrali si někoho jiného. Pro všechny v ročníku byl frajer, ne agresor, který bitku začal. Dnešní doba nás učí něco jiného. Palestinci ve mně vzbuzují dojem nevychovaného spratka, který si ostřeluje raketami co ho napadne a EU reprezentace bandičku strejců co se jeho nezdoby snaží všelijak omlouvat. Naštěstí se na to táta Izrael už nemohl koukat, odepnul pásek a spratka seřezal.
Štěpán Pospíšil
Gruzie – země hrdinů
Od pátečního večera jsou světové dějiny bohatší o další datum. Na Kavkaze vypukla válka mezi Gruzií a Jižní Osetií. Válka zdánlivě občanská, neboť onen region patřil od rozpadu SSSR Gruzii, ale po zapojení ruských jednotek zdá se jedním z ojedinělých konfliktů mezi jednotlivými státy v novém století. Pomocí pohádkových příjmů z ropy se tak do války valí jedna z největších armád světa. V poslední době, zvláště v Čečně, nebyla tato armáda nijak efektivní, i když jí nerozložily rakety jako spíš vodka a šmelina s osobními zbraněmi. Konflikt se zdá dynamický, hbitý, žádná vleklotina jako na Balkáně nebo v Súdánu a stejně tak to může mít rychlý konec.
Štěpán Pospíšil
Komedie jménem Radovan Karadžič
Oslavy nad zadržením Radovana Karadžiče luxusně paroduje hloupost lidí v éře medializace. Člověk, který je zodpovědný za největší hrůzy od konce druhé světové války má posloužit jako hromosvod veškeré frustrace a sebemrskačské lásky k lidskému životu západní společnosti. Musím se všem postiženým touto válkou předem omluvit, ale zatčení po tolika letech je trapné a ještě trapnější je radost nad ním. Jeho zatčení po takové době není důvod k radosti, nýbrž k pláči. Karadžič je bezpochyby vinný. Otevřel z pozice své funkce stavidla jatek, jaké už jsme v Evropě dlouho nezažili. V klidu zaslouží provaz, což mu asi v Evropě nehrozí. Spíš si do konce života posedí v celkem dostačující cele a bude mít tak dost času na sepsání několika knih. Příjemný konec života, mít na rukou krev tisíců, bral bych ho taky.
Štěpán Pospíšil
Kosovo – tamagoči evropských politiků
V mnoha dějepisných knihách dostává Balkán přízvisko sud s prachem. Mnoho národů, málo národních států, horká jižní krev a abnormální dávka hrdosti, zde vedlo k řadě válek a konfliktů. Dnes má většina z nich svůj vlastní stát a zdálo by se, že sud byl proražen a prach vysypán. Přesto zde malá hromádka střelného prachu zůstává. Pod dohledem EU zde pravděpodobně dojde k vytvoření prapodivného státu Kosovo. Srbská země s většinou albánským obyvatelstvem se chystá vyhlásit nezávislost, hledá národní symboly hluboko v dávnověku a většina obyvatel by se raději viděla pod dvojhlavou albánskou orlicí. Západ tomu není nakloněn, ale kdo si počká, ten se dočká. Třeba za dvacet let už Kosovo nebude existovat, jen trochu větší Albánie. Čeho se USA a EU bojí, že olupují Srbsko o další území, naprosto legitimní část země. Chovají se jako vítězové války, kteří diktují poraženému nekompromisní podmínky ve snaze co nejvíce ho oslabit. Srbsko pravděpodobně disponuje tak gigantickou a perfektní armádou, že budí strach v Londýně i Paříži.
Štěpán Pospíšil
Šokovanost evropských politiků je jejich jedinou reakcí
Vražda bývalé premiérky Bénazír Bhuttové je nespornou tragédií nejen pro Pákistán, ale i pro celý region, potažmo i pro politiku USA v oblasti. Tento čin však není šokující, nýbrž se dal v podstatě očekávat. Bývalá premiérka prokázala obrovské hrdinství, když se vrátila do země, plné islamistů, příslušníků Al-Kajdy a striktně mužského pohledu na věc. Její vražda nestála v rovině, jestli k tomu dojde, ale kdy k tomu dojde. Světový politici samozřejmě okamžitě naběhli před své řečnické pultíky a oznamovali světu jak je tento čin šokoval. Je to alibistické a směrem k lidem i dosti otřepané. Neschopnost pojmenovat věci pravým jménem je v posledních letech charakteristický rys vládnoucích elit v západním světě.
Štěpán Pospíšil
Nebezpečná je bída, nikoliv pár stovek neonacistů v ulicích
V Praze se střetli anarchisti a neonacisti. Pominu důvody i provedení akce ze strany policie ( byla skutečně excelentní), ale zaujali mne především články v novinách. Respektive jeden komentář v jednom denníku. Zde jsou neonacisti i anarchisti hozeni do jednoho pytle, každé skupině je přiřazena jedna ideologie, a návod k léčbě jejich poruchy. Jsou označeni za blbce a tímto problém končí. Jenže ono je to trošku složitější. Lidé vyznávající násilné ideologie nejsou skvrna na okně, aby se odstranily hadrem a ironem a i pro ně platí, že jejich víra se vyvíjí stejně jako se vyvíjí doba. Novodobý nacisti už dávno nevyznávají nadřazenost velkopanské německé rasy, ale preferují rasu bílou a sjednocenou Evropu. Stejně tak přirovnat anarchisty ke komunistům je něco tak naprosto neprofesionální až zůstává rozum stát. Áčka by prý měla navštívit gulag, aby se poučila, kam jejich zaslepenost vede. A autor článku by si mohl vzpomenout na Kronštadt a uvědomit si, že komunista a anarchista je jako olej a voda.
Štěpán Pospíšil
Ocel made in China
Na plastové hračky, levnou elektroniku a textil s visačkou made in china si už našinci tak nějak zvykly. To že do Evropy pronikají levná čínská auta, vyvolává spíše úsměv na rtech, když dojde na bezpečnost a crash testy. Teď se však jedna bohumínská firma rozhodla dovážet v důsledku nedostatku na evropském trhu speciální ocel vyráběnou v Číně. A z toho spíš mrazí. Pokud se mi po prvním vyprání smyje barva z trika za padesát korun, rozhodně mě to nerozhodí tak, jako přejíždět most stavěný pomocí čínské oceli.
Štěpán Pospíšil
Lhaní o olympiádě není o moc horší než mlžení
Starostové malých měst a obcí vyčítají Praze, kterak přijdou o veliké peníze vlivem olympijského megalomanského podniku. Pan primátor Bém je hluboce uražen, tvrdí je to šikana malých vůči jednomu velkému a obratem dodává, že toto jako pražský primátor a místopředseda ODS nedopustí. Pominu ješitnost pana primátora, který ke konci článku vytasil těžké zbraně v podobě obdržených titulů moci, za které by se nemuseli stydět ani středověcí vládci a zkusím se na věc podívat vlastním pohledem. Naštěstí od pana primátora za nikoho nekopu, nemusím nic plnit a nic si dokazovat. A to jsem navíc pražák.
