Je to vůbec možné

Benjamin Kuras nás posadil do věku zákonů. Do časů, kdy vznikají dva nové trestné činy denně. Jeho článek je jako obvykle výborný, lehce ironický, ale bez zbytečných řečí ukazuje na práci bezmozků po celém světě. V krátkosti ukázal na absurditu táhnoucí se od břehů Anglie, přes bezjaderné Rakousy až po pískem zaváté islámské země. Práce zákonodárců totiž v mnohém připomíná každodenní jev, který můžeme pozorovat i my ostatní. Klasický obrázek, kdy většina lidí ve firmě maká a manažeři vymýšlí blbosti, grafy, koláče s výkonnostmi a směrnice. Jenže zatímco ve firmě se tomu člověk zasměje u zákonů mě smích trochu přechází.

Když v jeho článku čtu, že mezi jedenáct nových trestných činů v oblasti rasových vztahů patří i pomyšlení na rasistickou urážku, jestliže vás z takového pomyšlení postižená strana podezírá, de my mráz po zádech. Bohužel nejedná se asi o Zeměplochu Terryho Prachetta, ale skutečnou zemi na této planetě. Stará dobrá Anglie. Čistě teoreticky se holt na cizince nesmíte ani křivě podívat, ani pozdvihnout obočí, aby si dotyčný nemyslel, že mu v duchu hrubě nadáváte. Asi se holt budou muset skini v autobuse na Pákistánce vesele zubit, i když by jim s chutí nakopali zadek. Dost dlouho jsem přemýšlel i nad trestním činem vymáhání pohlavního styku neochotně poskytovaného. Zase dobrý nástroj pro zhrzené partnerky jak prudit jejich protějšky, potažmo dokonce vyhrožovat soudem. A co takhle trestným činem udělat to neochotné poskytování pohlavního styku a zažalovat firmu, že se díky přesčasům neochotně pářím. A za nadlimitní sběr hub bych šel asi taky do lochu…..páč tam ty nádherný hřiby nenechám. V islámských zemích to mám taky těžký. Tam bych v podstatě z vězení nevylezl. Podle nových zákonů za to, že mám tetování (trvalé znetvoření těla), dávám si odpolední siestu (plýtváním produktivního času) a kupuji si losovací lístky (hazardní hra). Ještě, že nadměrně nepožívám česnek před motlitbami v mešitě, což je zasmraďování vzduchu spolumodlícím. To jediné my opravdu nehrozí. Závěrem se článek věnuje rakouskému precedentu. Soud tam odsoudil jednu paní za výrok poukazující na údajnou pedofilii islámského proroka. Vysvětlení rozsudku mě sice nejprve pobavilo, ale vzápětí neskutečně naštvalo. Manželství prý trvalo i přes její osmnácté narozeniny a prorok souložil i s dospělými ženami, nemohl proto být pedofil. Tak jestli takový lidé nad námi vynášejí soudy, jestli s takovými pokřivenými názory opouštějí katedry vysokých škol, pak je to s námi opravdu zlé.