To se zase čecháčkové předvedli...

V minulých dnech se udály události, které rozvířily emoce a vášně v české kotlině. Odraz těchto událostí lze najít i článcích a diskuzích na blogu. Mnohé písemné projevy nejsou pro čecháčky dobrou vizitkou. Co o nás tyto příspěvky vypovídají?

Událostí číslo jedna je kauza Putna. Ve chvíli, kdy prezident Zeman odmítl jmenovat tohoto pána profesorem s odůvodněním, že na něj něco ví, ale nepoví, se okamžitě rozvířila debata, jak tenhle "kašpar, buzna, tajtrlík a exhibicionista" (1) může vůbec aspirovat na profesorský post. Co to asi vypovídá o naší mládeži, když je taková kreatura učí a oni se za něj dokonce postaví. Prezident cíleně předhodil čecháčkům kontroverzního a komplikovaného homosexuála a ti se s ním vyrovnali po svém - urážky, ponižování a hloupé články na téma homosexualita. (2)

Kolik z autorů někdy v životě přečetlo alespoň jednu Putnovu práci? Kolik z nich bylo alespoň na jedné jeho přednášce. Dovolím si tipnout, že v obou případech je odpovědí nula, ale všichni vědí, že profesorem by se stát neměl. Copak se učitel na vysoké škole a literární historik nemůže účastnit veřejných a povolených akcí a na nich vyjádřit svůj (a slovo svůj zdůrazňuji) názor, životní postoj a sexuální orientaci? Nijak to nezasahuje do jeho práce a pedagogické a vědecké činnosti, což jsou právě a především kritéria, pro která byl pro udělení profesury navržen. Nebo si snad myslíte, že na záchodech na fakultě osahává studenty?!

Nenávist ke všemu, co je jiné, než na co jsou Pepíci zvyklí a přijde jim to normální, je velkým hendikepem tohoto národa. Tolerance a pokora jsou vlastnosti, které čecháčkům chybí.

Podle mnohých diskutérů je fakulta humanitních studií "pelech havlistů" popřípadě je "řízena politruky" a zaslouží si být zavřena, neboť "dělá ostudu dobrému jménu Univerzity (sic)". (3) Jak dělá ostudu se ale bohužel nedovíme, stejně jako jména politruků. Další nepěkná vlastnost čecháčků - plivnout jedovatou slinu a nestarat se o to, je-li to pravda nebo sprostá lež a pomluva. Ostatně prezident Zeman je v tomto oboru (plivání jedovatých slin) mistr.

Kauza číslo dvě. Rakouský poslanec si na půdě evropského parlamentu rýpl do České republiky a Benešových dekretů. A čecháčci hned povstanou, div že neprobudí blanické rytíře. Jak to že se ministr zahraničí neohradí proti takové urážce? A proč by to dělal? Na rozdíl od většiny čecháčků totiž ví, že Benešovy dekrety jsou neúčinné. Jejich účinnost skončila v době, kdy na jejich základě byli vyhnáni Němci a byl jim zabaven majetek. Dneska už není koho vyhánět a co zabavovat. Strašidlo navracení majetku je nesmyslné a ošetřené jinými zákony, které jsou na rozdíl od Benešových dekretů účinné a platné.

Mimochodem dekretů prezidenta republiky bylo v letech 1940 - 1945 vydáno 143. Nezabývaly se pouze německou otázkou, ale řešily každodenní problémy republiky, která se vzpamatovávala z války. Většina z nich už je dnes zrušená, například dekret č. 50/1945 Sb. Dekret prezidenta o opatřeních v oblasti filmu. Nebo si snad myslíte, že film je stále znárodněný?

Brnkání na strunu nacionalismu je v české kotlině stále účinné, jak dokázaly nedávné prezidentské volby a hysterie ohledně hloupého rýpnutí jednoho rakouského poslance. Čeho se čecháčkové bojí? Že sem vtrhnou Němci a všechno zaberou? Copak by to už dávno neudělali, kdyby o to měli zájem? Majetek lze přece nabýt i koupí. A v tom jim žádné dekrety nebrání.

Nesnášenlivost a strach ze všeho cizího vyvolává ten typický čecháčkovský mindrák, který se projevuje v ostudných postojích a názorech na homosexuály, lidi s odlišným názorem nebo cizince. Jedno moudré přísloví říká: Než začneš někoho kritizovat, zkus ujít pár kilometrů v jeho botách.

Někteří by měli ujít pěkný kus cesty.

Poznámky:

(1) Jde o termíny opsané z různých článků a diskuzí

(2) Vyzdvihl bych především dva obzvlášť hloupé články: PETŘÍK Jaromír: Senzace - katolíci bojují za propagaci homosexuality; HERMÁNEK Jiří: Napíše M. C. Putna, profesor Karlovy univerzity homosexuální pohádku?

(3) Miroslav Macek v diskusi pod dobře napsaným článkem:  PESZYŃSKI Tomáš: Roviny aféry Putna