Green Deal: Cesta do zeleného pekla

Zelená politika EU má zachránit klima, ale v praxi přináší zdražování energií, oslabování průmyslu a další byrokratickou zátěž. A přitom ti největší znečišťovatelé jedou dál.

Evropská unie si stanovila ušlechtilý cíl: do roku 2050 se stát prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Green Deal – Zelená dohoda – je hlavním nástrojem tohoto plánu. Ačkoliv zní myšlenka udržitelnosti dobře, realita bývá o poznání tvrdší.

Ukazuje se, že Evropa se bude muset při realizaci klimatických cílů spoléhat na suroviny, které sama nevyrábí. Až 90 % světové produkce vzácných kovů a magnetických prvků potřebných pro elektromotory, baterie a solární panely pochází z Číny.

Čína přitom sama v roce 2023 otevřela více než 50 nových uhelných elektráren, přičemž celkové kapacity narostly o více než 66 GW. Zatímco Evropa omezuje svůj průmysl a přitvrzuje ekologické normy, Peking pokračuje v expanzi své výroby – a zároveň deklaruje podporu ekologii na mezinárodních fórech.

Green Deal může znamenat další zásah do konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Například německý automobilový sektor již nyní hlásí pokles exportu do Číny, zatímco domácí regulace žene náklady nahoru.

To vše vytváří dojem, že za zelenými hesly se skrývá spíše přeregulovaná realita, kde dominují dotační schémata, byrokratické směrnice a vliv velkých hráčů schopných systém využít ve svůj prospěch. Pro malé podniky, živnostníky a běžné občany zůstává stále méně prostoru – a více regulací.

Je správné chránit planetu. Ale pokud se to děje bez realistického ekonomického rámce, bez analýzy dopadů a s přenesením nákladů na ty zranitelné, pak nejde o ekologii. Jde o ideologii.

Zdroje:

1. Bruegel (2023): Europe’s energy bill: who is paying and how much?
   Odkaz
2. International Energy Agency (IEA, 2023): Critical Minerals Market Review 2023
   Odkaz
3. Reuters (Jan 2024): China permits new coal power capacity at fastest rate since 2015
   Odkaz
4. Politico.eu (2024): Germany’s green industry faces existential crisis
   Odkaz