Historie bezpečnostního aparátu na území Československa je datována od 29. 10. 1918. Téměř všichni státní a veřejní zaměstnanci bývalé monarchie přešli do služeb nového Československého státu. Úřad pro správu vnitřní, který byl později přejmenován na Ministerstvo vnitra, měl v gesci všechny záležitosti, které nepatřily do kompetence jiných ministerstev.
V rámci bývalého uherského systému na území Slovenska prakticky neexistovala státní policie. Výjimkou byl jen v roce 1903 zřízen státní pohraniční úřad v Bratislavě s dvěma expoziturami. V roce 1918 bylo na území Slovenska pouze 756 státních policistů maďarské národnosti, kteří se však k 31. 12. 1918 přesunuli na pokyn budapešťského MV do Maďarska. Obtížná policejní situace byla řešena postupně.
Situace byla řešena především přesunem četníků z českých zemí na Slovensko a to hned po vyhlášení Československé samostatnosti. Už 7. 11. 1918 byly ve městě Trnava zřízeny dočasné velitelství četníků pro Slovensko. Ale o čtyři dny vypuklo ve městě Trnava proti - České povstání co využila Maďarská armáda. Ve večerních hodinách zaútočil na trnavskou železniční stanici obrněný vlak, jehož posádka zahájila kulometnou palbu do tam sloužících četníků. Střelba si vyžádala životy strážmistra Josefa Neplechu, Františka Beneše a Antonína Vlčka.
I ve městě Lučenec musely být žandári - četníci brzy použití, protože vyhlášením samostatného Československého státu skončila platnost některých zákonů a část obyvatelstva si to vysvětlila po svém a tak dne 1. listopadu 1918 místní obyvatelstvo v Lučenci podporované vojáky vracejícími se z fronty domů na železniční stanici v Lučenci vyrabovali několik vozů s potravinami a alkoholem. Železniční personál byl proti rabujícím obyvatelům bezmocný a tak na řadu přišli četníci. Razantní zásah četníků doplněn důstojníky vojenského oddílu udělal konec rabování. Na tomto základě ještě četníci provedli několik prohlídek bytů, kde se jim podařilo najít část ukradeného zboží a tento tak zachránit.
V průběhu roku 1919 byly do vedení policejních velitelství v Bratislavě a v Košicích ustanoveni policisté z Čech. Na Slovensku byla velmi komplikovaná situace, protože převážná část četníků byla maďarské národnosti, a proto byli většinou četníci dosazováni z Čech. Na Slovensku bylo celkem v roce 1924 5113 četníků z čehož bylo jen necelých 1500 České národnosti.
Od roku 1935 byla na Slovensku zřízena i „Žandárska letecká hliadka“, její sídlo bylo ve Vajnorech při Bratislavě a v služebním obvodu byl i okres Lučenec. Letecká hlídka měla k dispozici stíhací letoun Škoda D-1.13 a prvním pilotem byl kpt. letectví Josef Šplouchal.
V roce 1937 zajišťovalo ochranu na území Slovenska 579 četnický stanic, kde působilo 3947 četníků, přičemž na jednoho četníka připadalo 12,8 km2 plochy a 861 obyvatel. V říjnu 1938 z přibližně 4300 četníků na Slovensku bylo jen 1500 Slováků a téměř 2800 Čechů. Z celkového počtu 122 vyšších důstojníků četnického sboru bylo jen 15 Slováků.
Zdroj z webu
