V záplavě německých a maďarských klubů v éře rakousko-uherské monarchie neexistoval žádný slovenský tělovýchovný nebo sportovní spolek. Příležitost k tomu vznikla až po zhroucení monarchie, přesněji zániku Uherska, tedy po první světové válce a vzniku první samostatné Československé republiky. Jelikož celá slovenská inteligence, pokud chtěla uplatnit své vzdělání a schopnosti, byla pomaďařená, při reorganizaci místní správy a škol nezbytnou pomocnou ruku podala česká inteligence, která se odhodlala zakládat i slovenské sportovní kluby. První takto vznikl v hlavním městě Slovenska v Bratislavě.
Pražští slavisté položili základy
O tomto nadšení se zachovaly autentické dokumenty v tisku. Redaktor Slovenského deníku Ferdinand Marek nechal o tom 14. února 1937 říkat jednoho ze zakladatelů prvního slovenského klubu vůbec, ředitele telegrafní ústředny Antonína Humhala: "Když jsem v polovině března 1919 odcházel z Prahy do Bratislavy a loučil se svými přáteli z pražské Slavie, kde jsem byl dlouhá léta činný, nezapomenutelný Jenda Košek mi řekl: „Teda, Antoníne, příjemnou cestu, mnoho štěstí v novém působišti a udělejte tam klub, abychom se sešli tam u vás na Slovensku na zeleném trávníku!“ To, k čemu mě pobízel slavný Košek, se splnilo neobyčejně rychle. Po vyřízení úředních záležitostí v prezídiu Ředitelství pošt a telegrafů a po zajištění bydlení jsem se vypravil na procházku po městě. Jaké však bylo moje překvapení a radost, když jsem se už před Michalskou bránou setkal se svým dlouholetým spolupracovníkem z pražské Slavie, ředitelem filiálních Agrární banky Karlem Helmuthem. Sešli se tak v Bratislavě dva slavisté, což bylo dobré znamení. Při obědě v poštovní menze "se už silně kopalo". Hlavní slovo měl Jenny Procházka, pozdější přední funkcionář bratislavského klubu, a ten nadchl přítomných pro odpolední výlet na Kuchajdu. Tam se tehdy konaly všechny fotbalové zápasy, neboť středisko sportu Petržalka bylo obsazeno maďarskými bolševiky a nikdo tam nemohl jít. Dal jsem se Procházkou namluvit i já. Už z dálky bylo vidět, jak se odevšad valí houfy lidí a obklopují několik provizorních hřišť. A na nich se vesele kopalo. Tehdy bylo v Bratislavě několik sportovních klubů samozřejmě zejména maďarských, ale i vojáci, vedení nadporučíkem Strnadem, měli své mužstva. Jako divák jsem se tam seznámil s policejním velitelem města Bratislavy kapitánem Brunnerem, později prvním předsedou slovenského klubu v Bratislavě. Po zápase mě svezl autem do města a během jízdy jsem vycítil, že projevuje značný zájem o sport a že by rád uvítal soustředění slovenská a českých sportovců v samostatném česko-slovenském klubu, neboť takový tam vůbec nebyl."
Zakládá se I. ČsŠK Bratislava
Pak už šli události rychlým tempem. První pracovní schůzka se uskutečnila 29. března v Grajciarovom hostinci na Mariánské ulici (později La Paloma, dnes Smíchovský dvůr). Všichni přítomní s nadšením souhlasili se založením samostatného čs. klubu. O tři dny na schůzi v kavárně Panónia (později Unionka) zvolili přípravný výbor a na jeho čelo fotbalového rozhodčího Ing. Vávry. Na dalších schůzkách projednali stanovy, přijali pojmenování "První československý sportovní klub Bratislava", přivítali mezi sebou policejního kapitána Richarda Brunnera a rozhodly o tom, že valná hromada se bude konat 3. května v menze Ministerstva pro správu Slovenska (později vládní budova při dnešním starém mostě). Za odcestováním předsedy přípravného výboru vedl vyjednávání vedoucí pracovník Obilného ústavu František Hrubý, oznámil účast téměř všech 80 pozvaných a první hotovost 819,60 korun. Nechal schválit stanovy a přistoupilo se k volbě výboru. Její výsledek byl následující: předseda Brunner, místopředsedové Vávra a Humhal, jednatel Hrubý, sekretář Beneš, účetní Poldauf, pokladníci Nedbálek a Müller, správce hřiště Kacr, pořadatel Mahr, archivář Brenner, zapisovatelka Holanová, členové Helmuth a Flaschová, dva revizoři a sedm náhradníků. Brzy se ukázalo, jak důležitá byla volba kapitána Brunnera předsedou. S velkou iniciativou se chopil své funkce a hlavně zařídil potřebné věci na počáteční činnost klubu. Okamžitě vybavil prostor pro fotbalové hřiště, zatím na Kuchajde (dnešní Pasienky), později, když odtáhli maďarské vojska z Petržalky, se postaral o přidělení opuštěného hřiště bývalého Spolku pro pěstování her školní mládeže (naposledy stánek Rudé hvězdy na druhé straně silnice ze Starého mostu od stadionu Artmedie).
A tak parta Slavistů a přátel fotbalu ve volném čase za vlastní peníze založila klub který patřil zejména v 70 letech minulého století ke světové jedničce.
Převzaté z oficiální webové stranky Slovanu
