O šaších, (je ten výraz správně?), nemá smysl psát. V podstatě zhmotnění principů života. To věčné, člověk se skládá? Z ducha -hlavy a těla - obslužného orgánu. Co je cennější? Otázka nesmyslná. Bez obé výbavy člověk není člověkem. Fascinující objev dávno Řeků - Ideálem je, vzájemná harmonie. U šachovnice je to krásně vidět. Je to hlava s nápadem a strategií. Obsluha, ruka následně figurou táhne ...

Podobně se to dá převést i do výchovy. Já něčím zklamán, šel pro útěchu za otcem. Jeho výrok? "Synu, cokoliv se ti v životě nepodaří - Je to tvá vina"! Měl jsi lépe promýšlet, rizika rozkládat- pamatovat na tahy dopředu". Tehdy já? Nesmírně zklamán, ba dožrán. Necitlivé, nebyl jsem politován ... !

Nakonec jsem tezi přijal. Život, jako šachy. Má svá pravidla. Jistě, i kus štěstí je dobré mít. Ono existuje. Nicméně, třeba jít naproti. To už jsme u návaznosti - pohybu. Většinově bráno, přesun z bodu a) -b). Souhlas, nicméně nejvyšší forma pohybu? Myšlenka A opět jsme u té hlavy - tělo to odpochoduje, ruka potáhne ...

U nás v Brně se tomu (nepěkně) říkalo šáše, tedy s dlouhým a.

mě to přijde hodně dobrý - vlastně mě taky něco podobného napadalo, že by šachové figury mohli být živí tvorové, nebo s někým nepřímo spojeni - a zde vychází vcelku vydřená alegorie - vlastně až do zmínky o jahodách - ta závěrečná čtvrtina už není tak šachově prokomponovaná - ale závěry povídek už bývají takové

Krásné. Má to sílu!

Děkuju moc!