Hádka studentky a profesora

Následující text jsem sepsala v rámci projektu Národního divadla, se kterým sbíráme materiály a vymýšlíme různé podklady pro nadcházející divadelní hru o Československu, jež ponese název „Rozvod –? Věc veřejná“.

(Nacházíme se v moderně zařízené školní učebně. Je sedm hodin ráno a Nela, studentka třetího ročníku gymnázia, si dopisuje test z dějepisu. Její dějepisář sedí kousek od ní a čte jakousi knihu. Nela na všechny otázky poctivě odpovídá, ani na vteřinu se nezasekne, ovšem poslední otázka ji lehce zaskočí.)

Nela: Pane profesore?

Dějepisář: Ano?

Nela: Ta poslední otázka... Není nějaká zvláštní?

Dějepisář: Ukažte... (Přejde sebevědomým krokem k Nele.) Ne, není zvláštní, je naprosto v pořádku.

Nela: To mám fakt uvést důvody, proč je starší generace lepší a lidštější než ta naše?

Dějepisář: Ano. Co se vám na tom nezdá?

Nela: Nezdá? Nezdá je slabý slovo! Nemůžete takhle porovnávat!

Dějepisář: A pročpak ne? Vždyť vy máte ve všem obrovskou výhodu! Nemusíte stát frontu na toaletní papír, můžete kdykoliv a kamkoliv vycestovat. A vy jste stále drzejší a nepoučitelnější generace, ačkoliv máte vše, na co si pomyslíte.

Nela: Prosím?!

Dějepisář: Ničeho si nevážíte. Máte v hlavě jenom sociální sítě a lajky, bez elektroniky se nehnete ani o píď a jste ležérní vůči důležitým věcem.

Nela: Pane profesore, nemůžete házet všechny do jednoho pytle...

Dějepisář: A proč bych nemohl? Všichni jste banda nevyspělých hamižníků, kteří se ženou pouze za alkoholem a zábavou. Mám strach z budoucnosti.

Nela: My ale nemůžeme za to, co se stalo. Neovlivnili jsme váš dřívější život.

Dějepisář: Ale tady nejde o mně...

Nela: Jo, jde. Máte komplexy.

Dějepisář: Slečno Šedivá, nevíte o mně vůbec nic! Přestaňte tady blekotat a věnujte se opět písemce.

Nela: Já však nehodlám psát věci, o kterých si myslím, že nejsou pravda!

Dějepisář: Slečno Šedivá, přestaňte mi tady dělat soukromou demonstraci a pište!

Nela: Ne, dejte mi pokoj!

Dějepisář: A DOST! ODEVZDEJTE MI TU PÍSEMKU, MÁTE ZA PĚT!

Nela: (Vzpurně se zvedne ze židle, roztrhne test na dvě půlky a ironicky se usměje.)

Dějepisář: Takže vám nestačí jenom pětka, dobře. Budete mít zápis v třídnici a zítra se ohlásíte u ředitele. Je vám to jasné?

Nela: Naprosto. Ředitel totiž není jako vy. A nakonec z týhle situace vyjdete ještě hůř než já. (Popadne batoh, a než vykročí ven z učebny, ohlédne se zpátky za dějepisářem.) Pravda vítězí, komunisto.