- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Hrál jsem jednou v II.divizi se starým pánem. Přehrál jsem ho dokonale a na šachovnici hrozil neodvratný mat ve 2-4 tazích a třech různých variantách. Starý pán seděl a smutně koukal na tu spoušť na šachovnici. Jako by se celý zmenšil do trpaslíka. Tohle musel vzdát. Pak pokýval pomalu hlavou a vystřelil ruku směrem ke mně a i já mu ji podával. On ji však sklonil níž a udělal ještě jeden zbytečný tah. Já zase pohotově předstíral, že se se svou rukou škrábu na hlavě.
Jeho obranný tah jsem hravě obešel a hrozilo mu totéž jen ve fialovém. Opět vystřelil ruku směrem ke mně. Tentokrát jsem se udržel i když mi paže cukala. A nemýlil jsem. Opět zatarasil figurou hrozící mat a já mu ji opět dámou obešel.
To se celé opakovalo ještě jednou, než dostal definitivně mat. Pak mi ji konečně podal.
Hráli jsme kdesi turnaj. V sále se neslyšně proháněla servírka a roznášela zúčastněným pití, čaj a kafe. Byla to fešná, asi dvacetiletá, sexy kočka. Za naše barvy hrál i jakýsi Jarda, starý muž téměř sedmdesátiletý s třesem ve svých rukou. Stál v dost složité kombinační pozici. Já postával u zdi sálu a přehlížel jsem místnost. Měl jsem už dohráno. Jarda náhle vstal, přišoural se ke mně, kývl hlavou směrem k servírce a sykl mi do ucha: "co myslíš, má ji vyholenou?"
Tak o tomhle přemýšlel celou tu dobu u partie.
Nic ve zlým, ale diskutujeme u blogu, jehož autorem není starý pán, naopak. Takže rozbory à la šachovej stolek v domově důchodců jsou tady lehce faux pas.
Chodil jsem se sboristkou a byl jsem překvapen, že její zážitky z koncertů se netýkaly hudby, ale všech věcí okolo. "Stála vedle mě Jana a tlačila se na mě, musela jsem jí furt odstrkovat... "
My jsme zase překvapeni, že Vaše zážitky z tohoto blogu se vůbec netýkají šachů.
Vem toho střelce. Vem toho střelce. Hurááá!!! Poprvé v životě jsem dala mat tím, že jsem obětovala figuru. A porazila jsem osmiletého kluka
Ještě teď, po roce, mám radost, když si na to vzpomenu
-Vůbec nevím co dělám.
-Dáma mého věku by neměla říkat "Haha, vzala jsem ti věž."
-Taky by mě mohl nechat vyhrát... Stejně nemá višně v čokoládě rád
Protihráč právě sáhl na mou figuru. Co když má koronu? Pomoc... Pomoc!
Zdroj: https://steinova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=774085
............................
Milá autorko, v tomhle vám budu oponovat.
Jakmile protihráč sáhl na vaši figuru, může vám z tohoto hlediska (nikoli z jiných hledisek, nýbrž z hlediska příslušné figury) být jedno, zda tu koronu má.
Sáhnout na vaši figuru může jen v případě, že vám ji hodlá vzít. A když vám ji vezme, tak už se té figury v probíhající partii vy už nedotknete.
Tu otázku, zda má koronu, si klaďte ve chvíli, kdy vy budete brát jeho figuru, avšak nikoli ve chvíli, kdy on bere tu vaši.
Kdyz ji vzit nemuze, tak na ni muze sahnout a nechat ji na sachovnici. Muze na ni dokonce sahnout ikdyz ji muze brat a presto nebrat. Jen pred timto ukonem musi rici: Srovnavam.
Uz se nepamatuju, ale ve skole jsme meli pana ucitele vyskocila, ktery nas tenkrat zblaznil do sachu a tak jsme meli sachovy krouzek. A dokonce mohlo to byt tak v roce 55-56 nam vyjednal simultanku s velmistrem Ludkem Pachmannem.
No odpadali jsme jeden po druhym, ovsem zustal spoluzak Pavel Rocek, se kterym si pan velmistr nedokazal poradit a nakonec mu nabidl remizu. Vzpominas si Pavle?
A po osmasedesatem na pana Pachmanna rezim uz jen dstil ohen a siru, takze nakonec emigroval a co vim byl nejakym poradce sachystu v revansistickem Berline.
Luděk Pachman byl skvělý hráč a také výborný spisovatel. Napsal skvělé šachové knihy.
A simultánku s panem Pachmanem Vám tiše závidím
Jako hodně dávný hráč školního družstva na základce jsem tohle téma ocenil, byly tam vtipné momenty, takže karma.