Jsou dvě rychlé možnosti, ta první, tj. přidat všem pedagogům sto procent jejich platu, je ještě rychlejší než ta druhá, tj. vyslat všechny studenty středních škol na minimálně půl roku na stření školy v cizině (peníze budou asi více na země EU), je pomalejší ale má ještě mnohem velkolepější dopad.
Jsou dvě rychlé možnosti, ta první, tj. přidat všem pedagogům sto procent jejich platu, je ještě rychlejší než ta druhá, tj. vyslat všechny studenty středních škol na minimálně půl roku na stření školy v cizině (peníze budou asi více na země EU), je pomalejší ale má ještě mnohem velkolepější dopad.
První metoda přitáhne do škol kvalitnější pedagogy. Dnes několik desitek tisíc zkušených pedagogů působí mimo obor, nebo učí na několika školách, aby měli přijmy zabezpečující jejich rodiny. Za tyhle peníze budeme všichni moci chtít po učitelích, aby se trvale vzdělávali a osvojovsli si nové metody výuky.
Druhá možnost nám vrátí do rodin a do škol studenty, kteří budou umět slučně aspo%n jeden cizí jazyk, mnohdy v něčem lépe nž jejich profesoři = ale Ti pojedou s nimi, tak se také něco přiučí. Dále nebudou trpět pocitem, že za hranicemi se nedá žít a pracovat. Ano pár jistě odjede do ciziny za prací, ale řada se vrátí a pomůže i doma. ALE hlavně, budou mít maličkou schopnost kritického myšlení prověřenou nutností porovnávat, hodnotit, hledat.
Lepší pedagogové a světově (evropsky) rozkročená generace snad změní náš pohled na konkurenceschopnost.
