Investice může být převlečená spotřeba

“Základní pravidlo o pořizování investic:Každá investice, aby byla investicí, musí mít definovanou dobu návratnosti.” Kdokoli se základním matematickým vzděláním se mnou musí souhlasit. Vždyť je to přeci jasné. Pokud se jako osoba rozhoduji o vynaložení prostředků na pořízení investice, musí být zaručeno, že hospodářský výsledek, generovaný investicí, je vyšší než výnosy bezrizikové investice, kterou za bezrizikovou považuji.

Např. Pokud uvažuji o nákupu bytu, který hodlám následně pronajímat, očekávám že výnosy z nájmu budou vyšší než úroková sazba z termínovaného vkladu v bance, kterou považuji za bezrizikovou. To je základní logika investiční činnosti, kterou má každý z nás v sobě. Jistě, přeci nebudu pořizovat investici, s určitým rizikem, když mohu vzít stejnou částku a uložit jí na termínovaný vklad a jen kontrolovat, jak na účtě nabíhají úroky. Investice však v case většinou mění hodnotu a její následná prodejní cena v čase převážně klesá. Proto investice musí kromě úrokového výnosu přinést i splacení rozdílu mezi pořizovací cenou investice a očekávanou prodejní cenou po ukončení používání investice.

Pokud investice tyto základní kriteria splňuje, můžeme jí považovat za efektivní investici. V ostatních případech musíme považovat investici za neefektivní, u které je lepší se rozhodnout jí z ekonomického pohledu nerealizovat. S tím musíme všichni asi souhlasit. Tohle základní pravidlo platí přes veškeré subjekty, stejným způsobem při rozhodování o investicích postupuje fyzická osoba, podnikající subjekt a I stat.

Ostatní investice nemá smysl pořizovat, pokud k tomu nemám jiné důvody, kvůli kterým investici pořídím, smířím se tak se ztrátou z investice. To však  můžu provést pouze v případě, že na tuto investici vyčlením určitou cast prostředků, které momentálně nepotřebuji. Je to přeci jasné, s pořízením investice mi vznikne ztráta, kterou musím uhradit z vlastních prostředků. V případě, že bych se na takovou ztrátovou investici zadlužil, musel bych provoz investice dotovat z vlastních prostředků, protože banka úroky z úvěru, který si na pořízení investice vezmu, po mě určitě bude požadovat.

Z toho plynou tyto teze:

1)    Investice musí vždy pozitivně ovlivnit hospodářský výsledek entity, která investici pořizuje.

2)    Investice musí přinést hospodářský výsledek minimálně v hodnotě úroků bezrizikové investice a taky rozdíl pořizovací a očekávané prodejní ceny investice po skončení používání. 

V ostatních případech se jedná o ztrátové investice, které není možné pořizovat, protože to není ekonomicky výhodné.  Pokud takovou investici presto provedeme, děláme to z jiných než ekonomických důvodů a je jí možno provést pouze v případě, když máme k dispozici volné prostředky. Pokud bych se na takovou investici zadlužil, znamenalo by to pro mě ztrátu v následujících letech. Stejné poučky platí v případě fyzických osob, stejné v případě firem a stejné v případě státu a státních organizací.

Platí tyto základní pravidla i při poměřování ekonomiky jako celku? Myslím, že tahle základní logika v ekonomice nezafunguje.

Pokud bychom se na ekonomiku podívaly očima účetního experta, mohli bychom zobrazit ekonomiku jako konsolidovaná, tedy spojená čísla za fyzické osoby, právnické osoby I stat a státní organizace. Mohli bychom tak sestavit konsolidovanou rozvahu a konsolidovaný výkaz zisků a ztrát. Tak bychom mohli získat objektivní pohled na ekonomiku, založeného na účetních metodách. Je take možné v konsolidovaném pohledu prokázat, že investice je efektivní pouze v případě, že je efektivní I pro konsolidovaný celek. Musí mít tedy ve finale pozitivní dopad na rozdíl exportu a importu zboží a služeb, což  je v konsolidovaném pohledu nejdůležitější zdroj tvorby hospodářského výsledku konsolidované ekonomiky. Pokud se však podíváme na vývoj tohoto ukazatele za posledních 10 let, zjistíme, že investice v ekonomice nemely vůbec žádný dopad a vazbu na rozdílu exportu a importu. Položka investic tedy žádným způsobem neovlivňovala hospodářský výsledek ekonomiky. To je take hlavním zdrojem celkového zadlužení a jeho neustálého zvyšování. Důvody jsou dva, buď pořizujeme neefektivní investice nebo investice, které považujeme za investice, jsou ve skutečnosti jen utopené prostředky bez dalšího pozitivního budoucího dopadu. Osobně si myslím, že je to kombinace obeho. Pokud budeme v ekonomice podporovat neefektivní investice, které nemají pozitivní dopad na hospodářský výsledek ekonomiky, nemůžeme v žádném případě myslet na zlepšení situace v budoucnu. Celkové zadlužení se totiž neustále zvyšuje. Změna situace však může nastat pouze změnou přístupu k věci a tak je jen otázkou času, kdy se z nás stane další Řecko.