Poprvé v životě jsem se styděl, že jsem z České republiky. Když jsem psal na facebookové stránce příznivců fotbalistů Belgie na MS, tak když jsem uvedl odkud jsem,
měl jsem smíšené pocity, jak budu vnímám jako občan ze země, která odmítá být solidární s jinými členskými zeměmi EU.
Nechápu, proč prezident a premiér se snaží získávat voliče (tedy chápu, ale opovrhuji tím) na cílení na nejnižší lidské pudy, na přízemnost v podobě odmítání pomoci lidem v nouzi, tj. uprchlíkům před válkou, byť se dokonce jedná spíše o symbolickou, velmi malou pomoc, ale pro sounáležitost v EU, velmi důležitou, ale bohužel ani toho není Česká republika prostřednictvím Zemana a Babiše ochotna i schopna.
Místo aby tito politici lidem vysvětlili, že je obecně správné a jedině možné pomáhat lidem v nouzi, byť symbolicky v malém počtu, tak vsadili na sobecký nacionalismus a xenofóbii.
Cesta do pekel.
Pokud chtějí lidem skutečně pomoci měli by intenzivně pracovat na zvýšení mezd občanů České republiky atp., protože za práci jim náeží spravedlivá odměna a ne zlomek mzdy v Německu a dalších západoevropských zemí.
Existuje předpoklad dle zkušeností z historie, že ve společnosti, ve které je z nejvyšších míst záměrně šířeno zlo,
tentokrát zlo vůči cizincům, lidem v nouzi, že se později přenese zlo mezi spoluobčany a budou hledáni tzv. falešní viníci
na léčení osobních mindráků některých lidí.
Protože jsem, dle zkušeností s ním, přesvědčen, že Zeman je "morální ztracenec", se kterým se nemá smysl zabývat, je ovládán nenávistí a pomstychtivostí, tak o premiérovi Babišovi si myslím, že je ochoten a schopen sebereflexe, přemýšlet
o problému a proto je správné s ním diskutovat o tomto problému.
Pane Babiši, Zeman odejde, ale Česká republika tu zůstane.
Chcete snad pro Českou republiku osud v podobě izolace v Evropě?
