Často slyšíme o tom, že dneska už máme všichni rovné šance, že každý může být bohatý, záleží především a jen na něm. Vybavil se mi následující obraz: Skupina běžců stojí na startu orientačního závodu. Pořadatel je ujišťuje: "Dnes večer může být každý z Vás milionářem. Všichni máte stejnou šanci. Záleží jen na každém z Vás."
Ale pravidla závodu mohou být dvojího typu.
Buď: VÍTĚZ dostane milion (a ostatní nic).
Nebo:
KAŽDÝ, kdo doběhne v určitém časovém LIMITU, dostane milion.
V obou případech je pravda, že teoreticky může být večer KAŽDÝ milionářem.
Ale v praxi je taktika závodníků naprosto odlišná.
V prvním případě je třeba především nedopustit, aby vyhrál NĚKDO JINÝ než já. Všichni ostatní jsou soupeři, konkurenti, nepřátelé. Vyplatí se například běžet "v závěsu" někoho jiného a v pravý čas jej předběhnout a vyrazit vpřed. A pokud mám na to povahu a není nablízku rozhodčí, občas někomu nastavit nohu, občas někoho strčit loktem, občas někomu ukázat nesprávný směr. Tím zvyšuji svoji šanci stát se milionářem. Záleží přece především na mně.
Ve druhém případě je naopak možné spolupracovat. Dohodnout společnou taktiku, střídat se ve vedení, pomáhat těm, kteří jsou v momentální krizi. A pokud několik málo lidí opravdu nemá šanci zvládnout požadovaný limit, lze je v krajním případě nechat běžet jejich tempem a pak v cíli se s nimi všichni rozdělit o vyhrané miliony.
Který druh hry se nám líbí víc? Kterou si vybereme? Můžeme si vůbec vybrat? Anebo alespoň odmítnout hru, která se nám nelíbí?
To jsou úvahy a otázky, které mne napadají (nejen) před blížícími se volbami.
V tom prvním případě (milion bere pouze vítěz nebo se mezi vítěze rozdělí)
i kdybychom byli společnost altruistů a dohodli se, že cílem proběhneme všichni současně, dostaneme sice všichni stejně, ale každý málo, takže jako SPOLEČNOST budeme CHUDÍ.
Při těchto pravidlech může ZBOHATNOUT pouze JEDNOTLIVEC, nikoli společnost. Solidarita a spolupráce se z hlediska jednotlivce "nevyplácí".
Ve druhém případě (milion berou všichni v určitém limitu)
Můžeme samozřejmě rovněž bojovat, konkurovat si, nepomáhat jiným. Ale jako jednotlivci tím nic nezískáme – kromě škodolibého pocitu, že máme víc než druzí. A jako SPOLEČNOST budeme CHUDÍ.
Při těchto pravidlech tedy záleží na nás, zda ZBOHATNE pouze NĚKOLK JEDNOTLIVCŮ, nebo celá SPOLEČNOST. Vyplatí se solidarita a spolupráce.
Jak jsou nastavena pravidla hry v naší společnosti ?
Autor: Tomáš Fiala
Komentáře:
Zajímavé a trefné přirovnání, pobízející k zamyšlení. Máme ještě vůbec nějakou možnost volby? Proč stále slepě věříme proklamovaným řešením a sobeckým názorům, jenž tak ochotně přijímáme za své. Proč ani nevíme, že bychom mohli chtít něco lepšího a společně se o to zasadili.
,,VÍTĚZ bere vše.“ – Zde je dle mého názoru zakopán pes. Konkurence je nežádoucí a vše je dovoleno.,,Účel světí prostředky.“ Ideální stav tedy bude, pokud na trati zbude pouze jediný závodník, který se bez námahy, nikým neohrožen, dostane volným tempem do cíle. Nikdo mu však nebude provolávat slávu,,nikdo jej nebude obdivovat. Proč nejde vynechat pojmy jakými jsou,,závod,klání,souboj,zápas a podobně. Proč neběžet pro radost a užitek všech?,,I cesta může být cíl“.
Který druh hry se nám líbí víc?
Člověk je od přírody soutěživí a neumí si již představit svět bez pravidelné dávky adrenalinu .
Kterou si vybereme? Můžeme si vůbec vybrat?
Nevíme,že bychom mohli chtít jinou hru. Nechceme přijmout odpovědnost za svoji volbu.
Stále jen čekáme, že za nás někdo vše vyřeší a obstará.
Anebo alespoň odmítnout hru, která se nám nelíbí?
Odmítnout můžeme, bojíme se však vystoupit z řady, vychýlit z normálu.
(Může být normální jedinec, jenž nechce být milionářem?)
ZBOHATNE pouze NĚKOLK JEDNOTLIVCŮ, nebo celá SPOLEČNOST?
Vyplatí se solidarita a spolupráce?_
Zbohatnutí a upevnění moci několika jednotlivců – rovná se, přežití několika jednotlivců.
Solidarita a spolupráce – rovná se, přežití celé SPOLEČNOSTI.
Jak jsou nastavena pravidla hry v naší společnosti ?
Pravidla se nastavují a upravují dle zájmů a ve prospěch ,,vítězů“.
(Otázek na toto závodnické téma plné neohrožených borců se nabízí vícero.
Zda si zvolíme soupeření nebo spolupráci je jen naše volba. Proč by tuto zásadní otázku měl za nás opět řešit někdo jiný?) – Naše mlčení je považováno za souhlas
---------------------------------------------------------------------------------------------------------.
Solidarita a spolupráce je prospěšná, pozitivní.
Zdroj: http://blogy.nenasili.cz/cs/tomfia/494_kazdy-muzeme-byt-bohaty
