- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dávejte, spolupracujte, pomáhejte, splňte si vaše ideální představy o světě, kde všichni žijí v harmonii a sunáležitosti. Přeji Vám, yb se vaše sny splnili a vy si žili jak sociálním ráji.
Má to jen jednu podmínku - vytvořte si te váš idealní svět ZA SVÉ PROSTŘEDKY!!!
A neberte je ve jménu vaší pokroucené "spravedlnosti" mě a ostatním.
Děkuji.
Máte snad dojem, že tady v této diskuzi sahá někdo na Vaše prostředky? Vím, že na mé prostředky sahá stát aniž bych mohla cokoliv říct. Může se naplnit jenom to, co si člověk dokáže představit a pokud si to nebudeme ani představovat, jak můžeme cokoliv změnit?
pokud chceme mluvit o nenásilí nutně potřebujeme pojmy jako spolupráce, spolupatřičnost, komunikace, dialog, nikoli soutěž, boj, klání......Dokud všichni nenalezneme stejný cíl - radost pro všechny, pak budou bohatí a bohatší. Bohatství ale nelze měřit výší konta v bance, ale množstvím času, který ovládáme. A všichni ho máme stejně, 24 hodin denně. Kolik z tohoto času věnujeme úsměvům a kolik problémům? Začněme se o své problémy starat a přestaňme si s nimi dělat starosti. Pak budeme všichni bohatí
Ježkovi zraky, proč jsou slova "soutěž", "boj", "klání" chápána takto? Víte kolik radosti se dá zažít soubojem? kláním? soutěží? Kolik odpočinku při takovýchto aktivitách zažijete ať už vyhrajete, nebo ne? Nikdy jste nesportovali?
neb v ní nevyhrává první, ale každý, kdo doběhne... jenže k tomu je potřeba trénovat, mít kuráž do závodů jít a nakonec doběhnout... a pak každý může vydělat za to, že doběhl (ale pravda, ne rovnostářsky, ale trošku poměrně, aby se nám závodníci neprocházeli).
Jen levicová politika se pak doběhnuvším vysměje, to co si vydělali jim vezme a rozdá to
Nebýt poražených běžců, nemohl by být ani vítěz. Těm poraženým je třeba také něco dát, v tom máte pravdu. Ale je třeba dát kousek i těm, co se závodů vůbec neúčastnili - běžecká trať tolik lidí nepojme. Neběželi, jen zametali trať a malovali čáry. Ale je třeba se postarat i o ty, co zůstali sedět doma, na ty nevybyly ani pomocné práce. Nelze jinak, než pro ně urvat z odměny těch závodníků. Nebo je poslat do plynu?
Spolupráce, nesobeckost, to jsou lepší předpoklady pro žití všech lidí, než konkurence a sobectví. Ve sportě ať soutěží, tam o tolik nejde. Ale když mají lidé bojovat o střechu nad hlavou, to už je horší.
Máte pro toto tvrzení nějakou oporu v praxi? Každý spolupracuje, jen do okamžiku, kdy je to pro něj výhodné, všechno ostaní jsou komunistické kecy
My se nebavíme o tom milionu, který pouze jeden vyhraje. Když už, tak je jeho věc, jestli si ho nechá celý pro sebe, rozdělí se se svými nejbližšími nebo ho dá ze své vůle na charitu.
My se bavíme o daních z toho milionu , o poplatku za vízum do místa soutěže, o dani benzínu na dojezd, o spotřební dani na potřebné sportovní i jiné náčiní, o zdravotním a sociálním pojištění, o vše co musí vítěz, často předem odevzdat, a kolik mu vlastně z toho milionu zbude. Protože, jinak si každý řekne, že mu to za to ani nestojí
Už druhý článek v komunistickém duchu, za to je snad autor placený, že se takto ztrapňuje.
Možná by bylo lepší taky porozmýšlet nad jinými postoji a názory, než jsou ty vaše. Jestli dokážete jen urážet, pak už je lepší chodit jen na pravicové blogy.
Není pravda, že aby se někdo měl dobře, musí se jiný mít špatně. Dobře se můžou mít všichni, někteří se sice budou mít vždycky líp, protože někteří lidé jsou chtřejší a schopnější než jiní, ale není to na úkor těch ostatních. Naopak, schopnější lidé jsou těm méně schopným prospěšní, protože je zaměstnávají, kupují od nich jejich výrobky, a tím zvyšují životní úroveň celé společnosti.
"Solidarita a spolupráce se z hlediska jednotlivce "nevyplácí".
Tato věta je vzhledem ke společnosti nepravdivá. Solidarita a spolupráce se jednotlivci vyplácí z jednoduchého důvodu - paměť a opakování. To, jak se k lidem chováme, si ostatní zapamatují a při opakovaném kontaktu s námi dle toho jednají. Případně nejednají a poté máme možnost upravit svoje jednání my. Přírodní výběr jednoduše dokázal, že ve společnosti s pamětí je přínosné nejen být ku ostatním dobrý a spolupracovat, ale dokonce umět i odpouštět.
Být na nic nehledící sobec se vyplatí jen v případě, kdy lidi, vůči kterým se chováme zle, nemohou tuto informaci o nás předat dál, nebo jsme po prvním aktu dostatečně za vodou. Navíc ne všichni běžíme stejný závod se stejnými možnostmi - a tudíž můžeme hodně pomoci někomu jinému, aniž by nás to moc stálo.
Aneb oba extrémy zarytého "sobce" a "altruisty" jsou v reálném prostředí mimo.
Ad přírodní výběr - lépe řečeno model toto simulující, špatně vyjádřeno.
Tento model by nefungoval, protože závody jsou od toho, aby se ukázal maximální výkon. Kdyby na MS v hokeji měli všichni zlatou, tak se nepřetrhnou a k soutěži fakticky nedojde...... Jinak řečeno výkon musí být oceněn, jinak k němu nedojde a výkon je základem "dostatku", proto musí být ceny odstupňovány. Odměny v cíly musí být "vzácné" jinak ztrácejí hodnotu. Ekonomicky řečeno, čím je ve společnosti vyšší rovnost - giniho koeficient blíže k 0 -, tím menší je koláč, který je rovně rozdělen. Jen nerovnost plodí bohatství. Každý se radši nacpe menším kusem koláče, než by měl stejný hlad jako všichni okolo.
To nás učili už za totáče v občanské nauce, že na západě se lidi dřou na kapitalisty a u nás pracují pro sebe, že na západě si firmy konkurují, kdežto u nás spolupracují a proto je socialismus lepší a výkonější. My, co tu dobu pamatujeme víme, že realita je někde jinde. Ten váš příklad je hodně zjednodušený a nesmyslný.