Středomoře na dvoře, náš pes debil, léto naplno otevřelo dveře...

ležím u bazénu na dvoře, pod sebou plastové "Záhořovo lože", které se pode mnou kroutí a naříká, koukám do nebe, odkud na mě pražíí slunce jak blázen a vzpomínám. Nevím, jestli z toho tepla, ale pronásledují mě samé nostalgické vzpomínky, až do úplného mládí, přímo až do úplného dětství. To co se mě promítá jako film na filmovém plátně v mozku , mě utvrzuje jak je všechno pomíjivé i o tom jak jde doba dopředu, a jak se vše vyvíjí. V každém případě mě to dnes připadá hezčí a barevnější. Možná proto, že tenkrát nebyly digi barevné foťáky ツ.

zde vymýšlím ty krákory, který sem píšu ツ

Takže se svámi podělím o to co mě proběhlo hlavou:

Ještě před padesáti lety, tedy za velmi hluboké totality, se zde proháněla hejna slepic značky plymutka žlutá (dobrá paměť co?), byla zde na kůlu v trávě na provazu přivázaná neznačková koza, běhal tu značkovej pes doga harlekýn slyšící na jméno Ben. Už tehdy se tu dalo koupat v plechové vaně umístěné pod okapem u kůlny, ale člověk si moc nezaplaval. K vaně se dalo dostat pouze za suchého počasí, kdy všechny slepičince vyschly a dalo se přes ně bez úhony přejít. Ovšem to zase byla většinou ve vaně zkažená nebo vyschlá nebo na zalévání vybraná voda.

O deset let později, tedy cirka před čtyřiceti lety se tu stále proháněly slepice stejné značky (děda byl uznávaný chovatel), ale koza i pes už bohužel nebyli mezi námi. Ani vana zde již nebyla, anžto byla nahrazena sudem. Kvůli slepičincům se stále nedalo přejít přes dvůr, ale já tam stejně nechodil, měl jsem už v té době jiné zájmy a ty se nacházely úplně jinde než na našem dvorku. 

Za dalších deset roků, na začátku osmdesátých let tu byla první větší změna, dvůr díky dědictví změnil majitele, kterým jsem se stal já. Slepice byly odstěhovány na zahradu do vymezeného prostoru a značkové byly vyměněny za neznačkové, zato dva druhy, takové, které rychle rostly, těm se říkalo "brojler" a ty které snášely hodně vajec, "nosnice". Na dvoře byla také zbourána kůlna i se sudem, ale postavena terasa s krbem a udírnou, to byla doba žravá, protože jsme zde opravdu dost často udili, grilovali ap. co taky jiného se v té  době dalo dělat, akorát se zdokonalovat v kutilství a mezích možností v kulinářství. Také se tu opravovalo, natíralo a ladilo auto a to značkové, ruské (nebo sovětské?) LADA 1500, které tak ukrutně rezavělo, že bylo každého půl roku třeba přestříkat boky a podvozek a každé čtyři roky vyměnit totálně (nebo totalitně?) schnilé blatníky(asi proto byly šroubovacíツ ). Dá se říct, že bylo stále co dělat. No co jezdit se stejně nikam nemohlo.

O dalších deset let později přišla velká změna. Bylo totž po sametové revoluci, skončilo se s kutilstvím, uzením, grilováním a žraním, protože se začalo podnikat a nebyl na to čas. Na dvoře stál Favorit, který rezivěl stejně jak LADA, ale to byl vlastně majetek banky, protože se jím tehdy dalo ručit za úvěr, ale nebyl čas ho přestříkávat.

A přišlo milenium, tedy rok 2000 a začaly největší změny. Na dvoře jsme zbourali zchátralé garáže, které jsme před třiceti lety svépomocí pracně postavili a podle toho také dapadly, protože málem spadly. Na jejich místě jsme nechali, ale po zkušenostech s tím jak dopadly, raději stavební firmou postavit nové bydlení a starý dům jsme přestavěli na kanceláře a obchodní prostory firmy. To jen na okraj, protože se mě to tam taky promítalo. Ale zpět ke dvorku, na něm jsme nechali postavit bazén (velmi dobrá věc, ale trochu náročná na údržbu a dost drahá na provoz), a dvorek upravili do stávající podoby, abych zde mohl ležet, přemýšlet o kravinách i když.. a psát o tom sem články.

A zde s ti, kdo se pročetli až sem dozví vysvětlení v titulku článku.

Středomoře na dvoře - neznamená, že se chci pochlubit bazénem a tím jak se u něj dá povalovat, to tu totiž máme, i když jsou na dvoře dva metry sněhu, je to náš vnuk, který k nám občas, tak dvakrát do roka, zavítá z velmi východního středomoří.

náš pes debil  tak to je doslova tak jak to píšu, protože ten se měl asi narodit záchranářem nebo ochranářem lidí před utopením a pánbůh si to na poslední chvíli rozmyslel. Ten bláznivej pes je schopnej celé odpoledne běhat okolo bazénu a štěkat, když se v něm někdo koupe, a občas i spadnout do bazénu, i když bytostně nesnáší vodu a dobrovolně by do bazénu nikdy nevlezl.

Takže tak, a proč to vlastně píšu?  Já opravdu nevím. Prostě mě přepadla nostalgieツ.

pro odlehčení ještě dva obrázky, které mě chytly na FB: první beze slov, druhý výstižný Summer mod od Vlasty Šantrocha(moc se mě líbí)

a ještě poslední články:

přímá úměra již v našem školství neplatí?

Co jsem zaslechl v čekárné, aneb názor obyčejného člověka 2.

všechno co je dobrý mě zakázali, takže sbohem bůčku, kachničko...