Prezidentovo starostovské fantazírování

Už několik let opakuje prezident Miloš Zeman jako kolovrátek svůj názor na potřebu zavést přímou volbu starostů (a hejtmanů) v České republice.

Jeho argumenty o tom, že přímá volba funguje v řadě okolních zemí, že voliči přímou volbou získají větší kontrolu nad vládcem své obce či kraje anebo aby se starostou stal člen vítězné strany s největším počtem preferenčních hlasů, už jsou notoricky známé a omleté. Většině současných politiků však prezidentův návrh nesedí a proto je velice nepravděpodobné, že se mu do konce mandátu Sobotkovy vlády budou zákonodárci jakkoliv věnovat.

Miloš Zeman téma přímé volby starostů a hejtmanů poprvé vytáhl ještě v době, kdy se angažoval ve Straně práv občanů. Ta sice ve volbách pohořela, Zeman se však nevzdal. Obzvlášť po svém vítězství v prezidentské volbě nabyl dojmu, že přímá volba spasí všechny neduhy komunální či krajské politiky.

Abychom si rozuměli, téma přímé volby starostů či hejtmanů a priori neshazuji. Je to legitimní politický názor, který má nepochybně řadu zastánců po celé zemi. Potíž je však v něčem jiném. Prezident Zeman totiž celou problematiku při své argumentaci populisticky zkresluje a prezentuje jen to, co se mu hodí nebo proklamace, které mu přináší body u jeho obecenstva. Protože pokud by došlo k naplnění jeho představ, vznikl by ze systému volby pěkný paskvil či kočkopes.

Je pravda, že přímou volbu starostů mají v řadě evropských zemích a od 90. let minulého století se tento způsob volby rozšiřoval (nebo byl umožňován) i v dalších státech. Byl však pouze jednou ze součástí celkové rekonstrukce politického systému a hlavně v postkomunistických zemích se změna volby starostů mnohdy svezla jako černý pasažér v balíku celkových společenských a ústavních změn a této jednotlivosti nebyla věnována až taková pozornost. V České republice nemá systém přímé volby žádnou tradici a za skutečnost, že hlavu státu volí sami občané, vděčíme spíš nechutným tahanicím tehdejších partajních kohoutů, které provázely především druhou parlamentní volbu Václava Klause. Po ní bylo znechucení lidí tak velké, že si změnu způsobu volby na politicích doslova vynutili.

Stejně nedomyšlený je i Zemanův návrh, aby se starostou či hejtmanem stal člen vítězné kandidátky, který získal nejvíce preferenčních hlasů. Uzákonění tohoto pravidla by mohlo způsobit hezkou paseku. Z nedávné historie je totiž známo mnoho případů, že vítěz voleb skončil v opozici, protože se většina stran spojila proti němu. Anebo se stane, že fenomén preferenčních hlasů promíchá celou kandidátku tak, že se do zastupitelstva dostane někdo, kdo byl na kandidátní listinu napsán „jen do počtu“ a naopak ten, který je v čele kandidátky (a na převzetí starostovského či hejtmanského řetězu se cíleně připravuje) se do zastupitelstva nedostane vůbec nebo získá méně preferenčních hlasů než jeho stranický kolega či kolegové. Co by následovalo potom, pane prezidente?

Pokud bychom použili jiný model, kdy je starosta či hejtman volen přímo (nebo podle jiného volebního systému) mimo kandidátku do zastupitelstva, není nijak řešena možná situace tzv. kohabitace, kdy přímo zvolený starosta či hejtman nemá za sebou koaliční většinu v zastupitelstvu (tuto situaci nyní zažívá například Banskobystrický kraj na Slovensku a jeho župan Marián Kotleba). Kdo by pak vládl? Přímo zvolený starosta či hejtman, nebo většina v zastupitelstvu? Vždyť obě strany by se mohly prokázat legitimitou odvozenou z voleb. V takovém případě by muselo dojít k velice striktnímu vymezení kompetencí. Výsledkem by však bylo, že jedna strana bude tahat za mnohem menší konec. Kdo by to byl?

Zastávám názor, že implementace přímé volby starostů či hejtmanů do českého ústavního systému není na pořadu dne. Na rozdíl od přímé volby prezidenta je starosta nebo hejtman něco jako malý premiér, který rozhoduje a formuluje konkrétní politiku. Za svoje kroky nese odpovědnost, zatímco z Ústavy je prezident z výkonu funkce neodpovědný. Možná proto Miloš Zeman tolik fantazíruje a vidí vše v tak jednoduchých barvách. Ale eventuální změna volby je běh na dlouhou trať, které musí přecházet mnoho let odborných diskusí a hledání ideálního modelu (pokud takový vůbec existuje!). Dělat si na tom politické body je velice laciné a proto tento názor prezidenta republiky berme jako za jeden z balonků začínajícího volebního maratónu. Na jeho konci se ostatně bude hrát i o jeho křeslo.

Pokud vás zaujal tento text, přečtěte si i další na webu http://stefkuv-zapisnik.webnode.cz/novinky/