Média nás ženou přes okraj propasti

Je nejvyšší čas, aby se novináři zastavili a zamysleli. Nesmí nadále podléhat volání davu. Naopak, musí se opět stát jeho průvodci.

Snažím se ze zásady příliš nezasahovat do veřejné debaty na téma uprchlíci, protože z kolejí, které by alespoň vzdáleně připomínaly racionalitu, sjela už před mnoha měsíci. Ve chvíli, kdy mě ale do očí uhodil dále komentovaný článek, přetekla pro mě pověstná poslední kapka a udělalo se mi strašlivě zle a smutno. Přesto, že je jen jeden z mnoha. Nebo spíš právě proto. Bohužel ho můžeme brát jako modelový příklad, ne jako osamělou úchylku.

Na iDnes.cz včera vyšel text[1] s tímto titulkem: Iráčan ve Vídni znásilnil desetiletého chlapce. Sexuální nouze, brání se. A pokračuje perex: Rakouská policie zatkla iráckého migranta, který se přiznal ke znásilnění desetiletého chlapce ve vídeňském bazénu.

Jako bývalého studenta žurnalistiky mě na první pohled zarazila naprostá ignorace pravidla novinářské objektivity. Kam se poděl titulek Muž ve Vídni znásilnil desetiletého chlapce? V celém článku přeci jediná informace nenaznačuje, že by onen čin měl něco společného s jeho národností! Ba dokonce (snad v záchvatu autorčiny sebereflexe, snad pro nedostatečné vyladění tónu textu editorem) je zakončen takto: Na otázku, jestli je v Iráku legální mít sex s malými dětmi, odpověděl: „Taková věc je zakázaná ve všech zemích na světě.“ Přesto má autorka dokonce potřebu naprosto mimo téma článku uvést, jak se muž do Evropy dostal.

Ano, jako bývalý student žurnalistiky toho vím spoustu o clickbaitech a nutnosti přitáhnout čtenářskou pozornost. Vypuštění titulku Muž ve Vídni... je naprosto obvyklou a legitimní (ač bulvární) editorskou taktikou. Nebo by jí aspoň bylo v klidnějších časech. Jenže s tím, jak moc se současná veřejná debata na téma uprchlíci vymknula z kloubů, jsou tyto tak prosté taktiky najednou nesmírně nebezpečné. Kladl by někdo za vinu rakouským mužům obecně, pokud by se onoho činu dopustil rakouský pervert? Rozhodně ne. Ba, s největší pravděpodobností by se taková událost ani neprobojovala do českých médií. Je ale možné, že tenhle článek (a jemu podobné) spustí vlnu násilí proti (nejen) Iráčanům? Je to bohužel stále pravděpodobnější.

V den, kdy vyšel tento článek, vydala stejná redakce také zprávu[2] o tom, že čeští náckové (v titulku mimochodem diskrétně pojmenovaní jako maskovaní násilníci) vypálili centrum Klinika, pomáhající běžencům. Dostali by stejný nápad, kdyby jen seděli v hospodě u piva, aniž by jim přitom mozky zaplavoval příliv zpráv z médií? Ta nešťastná kdyby...

Je proto nejvyšší čas, aby se novináři zastavili a uvědomili si, jakou moc v rukách svírají. Je třeba, aby si vzpomněli na přísahu, kterou – ač ne doslova – při svém nástupu do profese skládali. A aby se co nejrychleji vrátili k tradici těch médií, která v Evropě pomohla vybudovat společnost, jakou (se donedávna zdálo, že) je. Aby měřili všem stejným metrem. Vůbec ne, aby se snad poddali sluníčkovým náladám, ale aby pro ně zásada objektivního informování stála neochvějně na prvním místě.

Chtěl bych navíc apelovat na ty novináře, kteří pojem osobní integrity ještě nezahodili, a kteří nevyměnili povolání za zaměstnání, aby se proti nešťastným praktikám svých kolegů ostře ohradili a šli o to usilovněji příkladem, o co je to nyní třeba.

Protože davová psychóza, která se tu vzmáhá, může naši civilizaci položit na lopatky ještě dříve, než pro to nějaký uprchlický terorista vůbec hne prstem.

[1] http://zpravy.idnes.cz/iracan-ve-vidni-znasilnil-desetileteho-chlapce-sexualni-nouze-brani-se-1my-/zahranicni.aspx?c=A160206_175808_zahranicni_kha

[2] http://zpravy.idnes.cz/utok-na-centrum-klinika-0sf-/krimi.aspx?c=A160206_195931_krimi_ane