Poprvé jsem v něm jela ještě jako „nemaminka“. Vedle mě seděla paní s dvouletou holčičkou na klíně. Zkuste ale tři hodiny udržet v klidu dvouleté dítě, když navíc víme, jak jsou ta sedadla úzká a že kolena musíte mít skrčená, abyste se vůbec vešli. Až když jsem se s paní dala do hovoru, zjistila jsem, že sedím ve vagónu pro matky s dětmi. Čím se lišil? Zavazadlovým prostorem pro kola a kočárky (samozřejmě složenými), protože vagón byl zároveň určen pro cyklisty a také pro vozíčkáře. Paní během cesty nachodila s holčičkou pár kilometrů tam a zpátky. Ono totiž těch možností moc ani nebylo.
Zhruba rok poté jsem se připravovala na cestu vlakem já. Když jsem rodině oznámila, že se chystám se svou čtyřměsíční holčičkou cestovat vlakem, všichni jen obraceli oči v sloup. „Vždyť je tam vagón pro matky s dětmi,“ namítala jsem. Uklidňovala jsem tím i sebe a říkala si, že tehdá, to byly teprve začátky a určitě se to zlepšilo. Že České dráhy začaly tím, že tak vagón nazvaly, a za ten rok přece musely počáteční nedostatky vychytat. Zároveň jsem tušila, že bych byla naivní, kdybych v to věřila stoprocentně. Na ostravské hlavní nádraží jsem pro jistotu přijela s předstihem. Všichni byli milí, paní mě provedla s kočárkem přes příjem zavazadel a doprovodila mě až k vlaku, k mému čtvrtému vagónu Pendolina. Poznatek první: do vlaku vám s kočárkem musí někdo pomoct. Na straně pro vozíčkáře jsou schody a na druhé straně vagónu je sice snížený nástup, ale mezi perónem a vstupem do vagónu je taková mezera, že si stejně někomu o pomoc říct musíte. Když jsem se dostala do vlaku, na místě pro invalidy už jedna maminka s kočárkem byla, naštěstí se tam vejdou dva. Aby se dostal do vlaku cestující na vozíčku, musí předem oznámit zamýšlený nástup, výstup nebo přestup cestujícího na vozíku, například on-line objednávkou. Takže taky to nemá jednoduché. Říkáte si, díky Bohu aspoň za to. Ale přece jen, je rok 2010. Poznatek druhý: celou cestu do Prahy jste nervózní, zda vám na rameno nezaklepe někdo, kdo má na tato místa přednostní právo. Pro upřesnění: na webových stránkách Českých drah je tento vagón nazván „Vůz pro přepravu cestujících na vozíku“, kde při koupi jízdenek přes internet zjistíte, že je tam „Oddíl pro matky s dětmi“. Ale už není jasné, kde ten oddíl je. Každopádně, když si maminka kupuje na pokladně jízdenku do vagónu pro matky s dětmi, dostane ji do tohoto vozu. Na Svinově nastoupily další čtyři kočárky. Poznatek třetí: šest kočárků je problém. A to mě asi zarazilo nejvíc. Ve vagóně je devadesát šest míst, tedy pro devadesát šest maminek s dětmi, ale kočárků se tam vejde jen pět? Nikdo nemusí být matematický génius, aby mu došlo, že tady něco nesedí. Jedna z maminek tedy zaparkovala kočárek vedle nás. Ještě se tam vešel a zbylo místo i na průchod lidí. Bohužel to neprošlo u průvodčí. Takhle to teda být nemůže, pravila dotčeně, a ať si dá paní kočárek s dítětem ke dveřím toalety. Divila jsem se já, divila se ta maminka a myslím, že by se dost divili i nastupující do vozu, nebo ti, kteří by si potřebovali odskočit. Je jasné, že miminko potřebuje na maminku vidět a ona na něj. Kolo můžete nechat u záchodu, ale dítě? Taky je možnost, pokud je ještě místo v zavazadlovém prostoru, kočárek složit a dát „boudičku“ s miminkem vedle sebe. Pokud tedy budete mít štěstí a bude to místo vedle vás volné. A tady přichází poznatek čtvrtý. Jestli někdo z pánů nastupujících v Olomouci nebo v Pardubicích byl maminka… Nic proti mužskému pokolení, ale je známo, že větší část z nich považuje dětský pláč za nesnesitelný řev. A tak pánové zvedali hlavy od svých novin a vysílali kolem sebe káravé pohledy. Řekli jim vůbec v pokladně, kam jim tu jízdenku prodávají? Myslím, že těžko. Nebo mi České dráhy chtějí tvrdit, že v pondělí v 13:27h byla všechna místa plná a ze zoufalství prodávaly místa i do „mateřského“ vagónu? Viděla bych to jinak. Prostě buď jim to je jedno, nebo to nedomyslely. Poznatek pátý: navzdory trendu kojení není jednoduché mezi cizími muži obnažit prso. I když hláška „Podporuj kojení“ se ocitla i v jednom českém filmu, tak existuje ještě stud. Ten musíte překonat, když vám dítě křičí hlady, ale veřte, ne každá žena je exhibicionistka, takže tato situace může být pro ni velmi nepříjemná. Opravdu je pro tak velkou společnost, která si v novinách zaplatí chválu na sebe na celou stránku, problém zařídit, aby jeden vagón z celého vlaku sloužil pro maminky a jejich děti bez jakýchkoliv stresorů? Kdyby se ubrala polovina sedadel, aby byla místa pro kočárky? Ano, je tady ten zavazadlový prostor, ale většina kočárků je těžkých a špatně se skládají. Mimochodem, když bojujete s tím kočárkem, tak kam s miminkem? Na zem ho dát nemůžete. Můžete ho jedině nechat samotné na vašem sedadle a doufat, že se mu nic nestane, protože od zmíněného prostoru na něj neuvidíte. Další věc: jak zabavit na tři hodiny dítě, které už na klíně či v boudičce nevydrží? V zahraničí mívají v takovém vagónu dětské koutky. Zní to jako pohádka. Realita u nás? Děti si hrály v uličce na zemi, kde projdou za dobu, než se podlaha zase umyje, desítky či stovky lidí. A během cesty je co chvíli překračovali lidé chodící do jídelního vozu a zpátky, nebo jen na WC. Stačí, aby se pár věcí změnilo, maminky by přestaly být vystresované z jízdy vlakem a určitě by cestovaly více. Takhle jedou jen tehdy, když už není jiná možnost. Vzhledem k tomu, jak jdou ceny jízdenek stále nahoru, myslím, že by si i maminky a děti zasloužily cestovat v klidu a příjemně. Ale to už jsem zase naivní.
